Kde jinde hledat duchy a přízraky, než v opuštěném psychiatrickém ústavu. Jeden takový se nachází ve městě Weston v americké Západní Virginii.

A pokud se podíváme na jeho temnou a nepříjemnou minulost, není divu, že je opuštěná budova dnes místem, kde se lidé setkávají s paranormálními aktivitami.

Léčebna vyrostla v roce 1881 s kapacitou pro dvě stě padesát pacientů. Tento limit byl ale překročen a například v roce 1950 zde ve špatných podmínkách žilo namačkáno na sobě dva tisíce čtyři sta osob.

Personál ústavu neměl šanci se o takové množství pacientů svědomitě starat a tak zde mnozí z nich dlouhodobě strádali a trpěli. Utrpení ještě pomáhali některé šílené metody léčby psychických poruch, které zdejší lékaři prováděli.

Pacienti byli v rámci léčby bičováni, topeni v ledové vodě nebo připoutáváni ke zdi. Za jednoduché řešení psychických nemocí byla často považována také lobotomie.

Ústav byl konečně uzavřen až v roce 1994, nelze ale tvrdit, že by byl od té doby prázdný. Potvrzují to desítky svědectví o paranormální aktivitě, které se začaly množit už v době, kdy byla psychiatrická léčebna ještě v provozu.

Mnozí zaměstnanci ústavu například uváděly paranormální aktivitu jako důvod, proč z práce v ústavu odchází. Často si stěžovali například na zvuk neexistujícího invalidního vozíku jedoucího po chodbě, který je pronásleduje.

PŘEHLÍDKA DUCHŮ

Mezi další paranormální aktivitu v tomto areálu patří světelné koule, které se samovolně pohybují chodbami a dokonce procházejí zdmi a dveřmi.

Mnozí zaměstnanci a návštěvníci opuštěné budovy slyšely uvnitř rány podobné tomu, když někdo tluče do stěn, nebo byli svědky toho, jak se některé z dveří samy prudce zabouchly.

Šílený smích ozývající se z prázdných místností je pak už jen pomyslnou třešničkou na dortu nadpřirozeného dění, ke kterému v budově dochází.

V ústavu se lidé setkávají také z duchy. Někteří zaměstnanci dokonce tvrdili, že je některé entity pronásledovali až do jejich domovů, kde je potom strašily. V prvním patře budovy pak vládl duch ženy jménem Ruth, která nenávidí muže.

Její nenávist se projevuje i ze záhrobí, kdy po mužích vrhá předměty. O patro výš se návštěvníkům zase podařilo nahrát hlas říkající „odejděte“ a v celém areálu existuje nejméně desítka dalších příběhů o duších zemřelých pacientů, které neopustily ústav.

Tím asi nejznámějším duchem je pak devítiletá Lily, která po ústavu chodí v bílých šatičkách. Lili se v této budově údajně narodila, když zde byla její těhotná matka zavřena.

Dívka ráda zhasíná a rozsvěcuje baterky nezvaných hostů, hýbe věcmi a směje se, zatímco jsou ti, kdo ji vidí, na smrt vyděšení.