Skip to content

Karel Hynek Mácha a Karel Havlíček Borovský: Jak a proč vlastně zemřeli?

Oba jsou právem zařazováni mezi nejvýznamnější české básníky a oba odešli z tohoto světa poměrně mladí. Životní osudy však měli rozdílné. Zatímco Karel Hynek Mácha byl duší romantik, Karel Havlíček Borovský doplatil na svoje ostře vyhraněné politické názory. Spojuje je jejich, do velké míry stále tajuplná smrt. Jak a proč vlastně zemřeli?

KAREL HYNEK MÁCHA: Opravdu zemřel na zápal plic?

Příčina náhlého úmrtí Karla Hynka Máchy zůstává dodnes neobjasněná. Na co mohl zemřít jeden z největších českých básníků? Skutečně byl příčinou jeho smrti zápal plic, který si způsobil při hašení požáru v Litoměřicích, jak se často uvádí v učebnicích literatury? Nebo za ní mohlo být jiné vážné onemocnění?

Je 16. září 1836 a čerstvý absolvent práv KAREL HYNEK MÁCHA(1810 – 1836) přijíždí do Litoměřic. Líbí se mu totiž tamní krásná kopcovitá krajina, a proto se rozhoduje, že se připraví k rigorózním zkouškám na právnické fakultě právě zde. Pronajímá si pokoj u místního ševce a vinárníka LORENCE nedaleko litoměřického náměstí a také nastupuje jako advokátní koncipient u justiciára (advokáta)JOSEFA FILIPA DURASE. Litoměřice se mu však stávají osudnými. Po 38 dnech pobytu totiž právě tady umírá – v nedožitých 26 letech, dva dny před plánovanou svatbou s ELENOROU (LORI) ŠOMKOVOU! Co se vlastně tenkrát stalo?

Proč má básník sochu zrovna na pražském Petříně? V domku kousek pod tímto parkem se totiž narodil! Sochu vytvořil Josef Václav Myslbek v roce 1912.

MÁCHA POŽÁRNÍKEM

Nejznámější verze Máchovy smrti uvádí, že básník umírá v neděli 6. listopadu 1936 ráno na následky zápalu plic po požáru stodol v Litoměřicích, který pomáhá hasit. Je to ale pravda? Sám Mácha svůj hrdinný hasičský výkon popisuje v dopise z 21. října, který adresuje do Prahy rodičům a také své nastávající Lori Šomkové. Kromě jiného v něm píše toto: „Večer jsem ležel na Radobýlu, na jednom velkém vrchu za Litoměřicema, už bylo tma, a v tom vyšel v Litoměřicích oheň. To jsem viděl z toho vrchu. Tak jsem běžel honem do Litoměřic, asi tři čtvrtě hodiny jsem měl co běžet, než jsem tam doběhl, a přece jsem byl jeden z nejprvnějších u ohně. To byl oheň, jedenáct stodol, samé obilí, najednou hořely a vítr do toho foukal až hrůza.

Takovou jasnost a horkost jsem jak živ neviděl. (…) Já jsem slík kabát a klobouk, jeden mi polil hlavu vodou, aby mi vlasy nechytily a běžel jsem okolo hořících stodol a za mnou tři další. (…) Podávali vodu a já jsem furt střechu políval, aby nechytila, ale sotva jsem se tam udržel horkem a větrem. Vždycky než jsem vodu vzlil, musil jsem si ksicht natřít a napít se. Tak jsme tu stodolu a celou linii domů za ní zachránili.“

PO NASTYDNUTÍ ANI PAMÁTKY

Podle svých slov se pak Mácha ukládá celý mokrý ke spánku. Co z toho vyplývá? Že si opravdu poměrně snadno může zápal plic způsobit. Připočteme-li k tomu navíc to, že k litoměřickému požáru běží až z Radobýlu, který je od Litoměřic vzdálen zhruba 8 kilometrů, a u požáru si pak celý uřícený nechává polít hlavu studenou vodou a pije vodu ze kbelíků (na konci října – poznámka redaktora), byl by div, kdyby nenastydl! Kde je tedy problém? V tom, že z Máchových dalších dopisů nelze vyčíst nic, co by o takovém nastydnutí svědčilo.

Naopak – Mácha je ještě podle všeho pět dní před svou smrtí, 1. listopadu 1836, zdravý a vzkazuje naposledy Lori: „Přijdu do Prahy v pondělí sedmého, v úterý je svatba a ve čtvrtek jedeme z Prahy do Litoměřic…“ Ještě netuší, že nic z toho se už nestane.

PALČIVOST NA PRSOU

Další den, 2. listopadu 1836, si totiž stěžuje, že mu není dobře. Má nejen horečku a zimnici, ale hlavně neustálou žízeň a velký průjem! Jeho stav se ani v dalších dnech nelepší. Svědčí o tom i pozdější vyprávění Máchova bytného, ševce Lorence.

Ten jej adresuje mladšímu bratrovi K. H. Máchy MICHALOVI: „V sobotu (5. listopadu 1836 – pozn. red.) ráno po šesté hodině přišel dolů ještě svlečený a řekl, že se nemohl dočkat rána, že jen dával pozor, brzo-li uslyší u nás dvéře zamykat. Žádal hned o lékaře a hojiče; a šel ze dveří. Však dvéře za sebou ani nezamknul, okamžitě se vrátil a prosil pro vše, co nám nejsvětější, abychom si popílili a sami lékaře přivedli, že je mu velmi zle. Stěžoval si na hroznou palčivost na prsou. Já jsem mu chtěl k posluhování někoho zjednat, ale žádný nechtěl jíti, obávaje se, že má choleru a že by se nakazil, tedy moje žena se té službě musela sama podrobit. On však jiné služby nežádal, kromě vody k pití.“

KDYŽ NE ZÁPAL PLIC, TAK CO?

Co to všechno může znamenat? Že Mácha vůbec nemusí mít zápal plic, ale spíše velké střevní problémy doprovázené horečkou! Nemusí jít jen o choleru, ale třeba také o úplavici, salmonelózu nebo přinejmenším o velmi silný střevní katar. Nasvědčuje tomu i dopis Máchova dobrého litoměřického známého VINCENCE NÁHLOVSKÉHO, který po Máchově smrti píše jejich společnému příteli, pražskému vyšehradskému proboštovi VÁCLAVU ŠTULCOVI: „Již několik dní v té zimě přítel nebožtík na běhavku stonal, však on, tuze mnoho na svou sílu troufaje, žádného prostředku proti běhavce neužíval a pořáde ku svému advokátovi do kanceláře chodil. Když to již tuze silné bylo, tak si přece nějaké pilule k užívání zaopatřil, ty však ho tuze k potu hnaly; on však potu nešetře v tých studených dnech tohoto týdne pořáde vycházel do práce, ve svém pokojíku nic nedal topit. Včera ráno, tj. v sobotu, již vrhnutí na něho přišlo. (…) V šest večer lékař již ani jeho puls tlouci necítil – a prý asi v tři hodiny ráno v Pánu zesnul.“

PŘIČINA SMRTI? DER BRECHDURCHFALL!

Náhlovský také ve svém dopisu Štulcovi prozrazuje údajnou příčinu Máchovy smrti – zemřel prý „nešťastnou cholerou poražen“. Znamená to tedy, že skutečně zemřel na choleru? Možné to je, nicméně pro německy psanou úřední zprávu stanovuje lékař oficiální diagnózu „der Brechdurchfall“, což znamená průjem se zvracením (podle dostupných informací se však tímto slovem prý v této době označuje cholera nebo její mírnější forma cholerina – poznámka redaktora). Otázky ale i přesto nadále zůstávají. Pokud Mácha zemřel na choleru, kde a jak se jí nakazil? A proč Máchův zaměstnavatel, advokát Duras, uvedl jako příčinu Máchovy smrti zápal plic?

PŘECE NEPIL JEDINÝ…

Co se týče možné nákazy cholerou, je několik možností. Ta nejpravděpodobnější je, že si své onemocnění způsobuje při hašení litoměřického požáru, když ze kbelíků pije vodu na hašení, kterou lidé nabírají přímo z řeky a do které v té době odcházejí i všechny městské splašky. Jak je ale v takovém případě možné, že podle dostupných informací není v celých Litoměřicích zaznamenán jediný další případ tohoto onemocnění, a to ani před Máchovou smrtí, ani po ní? Pil snad Mácha tuto vodu jako jediný?

Na vrcholu čedičového vrchu Radobýl, odkud Mácha spatřil v roce 1836 požár stodol v Litoměřicích, stojí dnes velký kříž.

BYLO NA VINĚ MASO?

Další variantou může být to, že se Mácha nakazil z masa. V již uvedeném dopise z 21. října 1836, tedy 2 dny po požáru v Litoměřicích, totiž Mácha ještě píše svým rodičům: „Abych nemusil jít do hospody, koupil jsem si bochník chleba, za 4 groše uzeného masa a přinesl jsem si džbán vody. Maso jsem musel vyhodit, protože smrdělo.“ Že by se tedy otrávil zkaženým masem? Pokud ano, jak je možné, že by se nemoc projevila až počátkem listopadu?

Třetí možností je, že si nákazu přiváží z Prahy, když ve dnech 15. – 16. října 1836 navštěvuje svého čerstvě narozeného syna LUDVÍKA (ten umírá o několik měsíců později – pozn. red.) V té době se totiž v Praze cholera opravdu vyskytuje, nicméně to by Mácha opravdu musel mít velkou smůlu… Jak to tedy bylo?

ZÁPAL PLIC? NEJSPÍŠ VÝMYSL!

Když Máchovy ostatky zkoumá v roce 1938 (při převozu před německým záborem českého pohraničí z Litoměřic do Prahy na vyšehradský hřbitov – pozn. red.) antrolopolog DR. JIŘÍ MALÝ (1899 – 1950), zabývá se také okolnostmi Máchovy smrti. K jakým závěrům dochází? „Vše (…) svědčí spíše pro onemocnění soustavy zažívací než pro prudký zánět plic, který byl vlivem některých nepřesných zpráv pokládán za příčinu básníkovy smrti. Nezastřené vědomí, cesta k zaměstnavateli, aby se omluvil, že nepřijde do kanceláře, neuhasitelná žízeň, strach okolí před cholerou, umírání při plném vědomí – to vše mluví spíše pro správnost úředního zjištění příčiny smrti.“ K tomuto výsledku se přiklání i spisovatel a literární historik PETR KOVAŘÍK ve své knize Literární mýty, záhady a aféry. Píše v ní, že onen zánět (zápal) plic si zřejmě advokát Duras vymyslel. Proč? Podle Kovaříka zřejmě nechtěl, aby se o jeho zaměstnanci šířila zpráva, že zemřel na smrtelnou infekci, a byla tak vyvolána panika. „Přišel by přece o klienty,“ myslí si. Kromě spekulací o choleře nebo vážných střevních onemocněních se však čas od času objevují i jiné verze příčin Máchovy smrti – například tyfus, syfilis nebo prasklé slepé střevo. Dozvíme se někdy, jak to bylo doopravdy?

KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ: Byl zavražděn?

Smrt českého spisovatele, básníka, kritika a novináře Karla Havlíčka Borovského zůstává i po více než 150 letech obestřena rouchem tajemství. Pochybností, které se kolem ní vyskytují, je totiž hned několik. Byla opravdu přirozená a nevyhnutelná? Způsobila ji opravdu tuberkulóza, nebo za ní stálo něco jiného? A jak vypadaly poslední týdny Havlíčkova života?

Je 16. prosince 1851 po třetí hodině ráno a KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1821 – 1856) je bez jakéhokoli varování či soudního rozhodnutí na přímý příkaz rakouského ministra vnitra ALEXANDERA BACHA (1813 – 1893) deportován. Policejní komisař FRANZ DEDERA (1817 – 1878) ho odváží z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, kde v té době žije se svou rodinou, do tyrolského (dnes italského) městečka Brixenu. To se stává až do května 1855 jeho nuceným bydlištěm. Jde o okamžik, který do velké míry ovlivní závěr Havlíčkova života. V čem byl Bachovi tak nepohodlný?

Pomník na náměstí v Havlíčkově Borové (dříve pouze Borové) připomíná slavného rodáka od roku 1901. Jde o kopii sochy Josefa Strachovského.

OSTŘE, ALE LEGÁLNĚ!

Otec z něho chce mít advokáta, matka kněze. Nakonec ale všechno dopadá úplně jinak. Z Karla Havlíčka se v polovině 40. let 19. století stává významný a tehdejším rakouským mocipánům nepohodlný novinář a spisovatel. Havlíčkův ostře kritický pohled na tehdejší politickou situaci i církev a také jeho vlastenectví jim nedává spát.

Když se Havlíček 1. ledna 1846 stává redaktorem úředních Pražských novin, které se v dubnu revolučního roku 1848 přeměňují na Národní noviny, vzniká první velký český politický deník. Havlíček, stojící za jeho vydáváním, v něm vyzývá k vlastenectví a k víře, že „český národ nezahyne a dosáhne plného vzkříšení“. Usiluje také o zrovnoprávnění Čech v rámci Rakouska, kritizuje vládu, zákony, ústavu, ale zároveň se vždy snaží o co nejlegálnější postup.

S NOVINAMI JE KONEC!

I přesto je mu však poměrně brzy znemožněno rakouskou vládou vydávat v Praze jakékoli noviny, a proto se v květnu 1850 stěhuje do Kutné Hory, kde za své peníze rozbíhá svůj poslední časopis – Slovan. I v něm, jak je jeho zvykem, jaksepatří provokuje a kritizuje, a tak je dokonce za své články Proč jsem Slovan a Správa záležitostí obecních postaven před kutnohorský soud.

Ten mu sice 12. listopadu 1851 dává za pravdu (porotci jednohlasně vynášejí rozsudek o Havlíčkově nevině – pozn. red.), nicméně Havlíček ještě netuší, že to je jen začátek!

PREJ POTŘEBUJU ZMĚNU POVĚTŘÍ!

Havlíčkova prosincová deportace do Brixenu je z hlediska rakouské vlády už jakési nouzové opatření. Jeho vzdělání, píle, podnikavost a schopnost argumentovat jsou totiž pro rakouskou vládu více než společensky nebezpečné, ale legální cestou na Havlíčka nemohou. Sám Havlíček to posléze ve svých Tyrolských elegiích ironicky komentuje: „Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu povětří.“ Havlíček ve své době také rozhodně nepatří k chudým lidem. Díky své pracovitosti je velmi dobře finančně zajištěný. Když ho například odvážejí do Brixenu, bere si s sebou 10 000 zlatých, což je částka, za jakou v té době může žít průměrná měšťanská rodina po dobu 8 – 10 let!

UDÁNÍ Z ČECH

Ani v Brixenu se Havlíček nemá zrovna špatně. Zacházejí tam s ním s úctou, a dokonce mu zde vyplácejí velmi slušný úřednický plat – 500 zlatých ročně (zhruba čtyřnásobek tehdejšího učitelského platu – pozn. red.). Zdánlivě mu tu tedy nic neschází – ani materiálně, ani zdravotně! Naopak si často ve svých zápiscích pochvaluje, že jemu, ale hlavně jeho manželce JULII a dceři ZDEŇCE, které za ním přijíždějí koncem jara 1852, místní klima neuvěřitelně svědčí. Přesto Havlíček duševně trpí. Velmi špatně snáší svoji odloučenost od Čech a má pocit, že jeho práce není dostatečně smysluplná.

Ačkoli intenzívně pracuje (překládá z polštiny, pořizuje výbor historického čtení pro lid, studuje českou lidovou poezii, píše básně – pozn. red.), schází mu každodenní kontakt s politikou a také postupně ztrácí dopisový kontakt s pražskými přáteli. Navíc se na něho z Prahy mezi nimi množí udání, že píše něco nepřístojného, že chce z Brixenu utéct nebo že chystá nějakou rebelii. Několikrát je proto u něj doma provedena domovní prohlídka, ale nic, co by ho kompromitovalo, není nalezeno. Pro Havlíčka však znamená pobyt v Brixenu čím dál větší psychické vypětí.

SMUTNÝ NÁVRAT

V posledních měsících tyrolského pobytu je tu navíc opět sám. Jeho manželka i dcerka totiž odjíždějí v září 1854 domů. Proč? Havlíček se totiž obává, že pokud by jej úředníci propustili v zimě, šestadvacetiletá manželka Julie, která už v této době prožívá těžké stádium tuberkulózy, by namáhavou cestu dostavníkem nepřežila. Nakonec sám několikrát žádá o své propuštění. Z Brixenu se nakonec vrací zpět domů do Německého Brodu 6. května 1855, ale jen výměnou za svůj podpis na protokolárním závazku, že se zříká „veškeré politické činnosti v tisku a tiskem“. Havlíček ví, že pokud chce v dohledné době spatřit rodinu, nemá na vybranou. Doma však na něj čeká tragická zpráva – Julie je už tři týdny po smrti. Havlíček je zdrcen. Jednak z toho, že přišel o milovanou manželku, ale také z toho, že onen ponižující závazek podepsal vlastně zbytečně. Není divu, že 23. června 1855 píše svému příteli RUDOLFU HEBROVI do Brixenu: „Během minulých neklidných let jsem se několikrát ocitl v situaci, kdy jsem musel očekávat, že mě pověsí nebo jinak zabijí. Ale tak špatně jako nyní jsem se ještě nikdy necítil a netuším, jak a kdy se znova seberu.“

BEZ CTI I PENĚZ

Ani po těchto událostech však politický tlak na Havlíčka nepolevuje. Spíše naopak. Havlíčkova cesta do Prahy a Podmokel na Šumavě, kde se setkává s dcerou, vzbuzuje velkou nelibost šéfa nejvyššího policejního úřadu ve Vídni JOHANNA FRANZE KEMPENA (1793 – 1863). Proto si k odpovědnosti v říjnu 1855 volá pražského policejního ředitele ANTONAVONPÄUMANNA (1802 – 1893) a upozorňuje ho, že po návratu z Brixenu je Havlíček vlastně „vězněn“ v Německém Brodě. Tam se Havlíček marně snaží najít uplatnění. Usiluje o možnost přestěhovat se do Prahy, ale naráží na silné obstrukce. Päumann si totiž nechce přidělávat starosti. Co tato situace pro Havlíčka znamená? Že nedostává žádnou finanční podporu od státu, ale zároveň si nemůže ani vydělávat.

KDE SE NAKAZILI?

Když povolení o přestěhování do Prahy nepřichází ani v únoru 1856, Havlíčkův duševní i zdravotní stav se v tomto období prudce zhoršuje. Literát silně kašle a hubne. Co je příčinou? Podle lékařů je stejně jako jeho manželka Julie nakažen tuberkulózou. O této nemoci se říká, že je to nemoc špíny a bídy. V případě manželů Havlíčkových se však její obětí stávají poměrně bohatí příslušníci střední třídy, odkud se tedy tato nemoc vzala? Nakazili se jí Havlíčkovi v tyrolském Brixenu? Nebo na ni jejich pobyt v Tyrolsku vůbec neměl vliv?

STEJNÁ POSTEL, STEJNÝ OSUD

Kvůli své nemoci dostává Havlíček 20. května 1856 osmidenní propustku do Prahy. Jeho zdravotní stav se však během jeho návštěvy čím dál více zhoršuje. MUDR. JOSEF PODLIPSKÝ (1816 – 1867) a MUDR. JOSEF HAMERNÍK, kteří ho ošetřují, docházejí ke stejnému názoru – Havlíčkovo onemocnění je v pokročilém stadiu a s největší pravděpodobností mu mnoho života nezbývá. Nejprve ho tedy posílají na léčení do dnes již zaniklých lázní v Malé Chuchli u Prahy. Když se ale jeho stav nelepší, posílají ho do tehdejších lázní Šternberk nedaleko Slaného.

Ani to mu však už nepomáhá. Havlíček umírá 29. července 1856 na stejné posteli, na které před rokem a čtvrt zemřela jeho manželka.

Podle lékařů šlo v tomto případě o rodinnou chorobu – Havlíčka prý nakazila jeho žena (mimochodem – za dalších 16 let této nemoci podlehla i jejich dcera Zdeňka – pozn. red.). Ale co když to bylo všechno jinak?

BYL OTRÁVEN?

Podle dopisu spisovatelky BOŽENY NĚMCOVÉ (1820? – 1862), který adresuje po pohřbu Karla Havlíčka Borovského (1. srpna 1856 – pozn. red.) svému příteli, doktorovi VILÉMU DUŠANU LAMBLOVI (1824 – 1895), nebo podle Pamětí spisovatele JOSEFA VÁCLAVA FRIČE(1829 – 1890) totiž přichází v úvahu ještě jiná verze. Oba se nezávisle na sobě zmiňují o tom, že Havlíček mohl být na příkaz rakouské vlády otráven! Němcová se například pozastavuje nad tím, proč u Havlíčka nebyla provedena pitva (MUDr. Podlipský údajně usoudil, že je vzhledem k jasné diagnóze zbytečná – pozn. red.). Bylo ale takové rozhodnutí správné? A do jaké míry je tato verze otravy pravděpodobná? Božena Němcová ve svém dopise uvádí, že Havlíček měl v obličeji podezřelé skvrny, zmodralé uši a z úst mu mokvala krev. Tyto příznaky však úmrtí na tuberkulózu spíše nasvědčují. Navíc – proč by se někdo snažil zabít člověka, o němž lékaři prohlásili, že mu zbývá posledních pár týdnů života? Ať je to, jak chce, jistý podíl na Havlíčkově smrti rakouští úředníci mají. Životní útrapy, které Havlíček kvůli nim prožívá, totiž nepochybně ovlivňují nejen jeho duševní, ale i tělesnou odolnost. Nebo se už přece jenom někdo nemohl dočkat jeho konce?

AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky historie Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Jan van Eyck své ženě dopřál výsady králů
epochalnisvet.cz

Jan van Eyck své ženě dopřál...

„Můj manžel Jan mě dokončil 17. června 1439. Je...
Vymřeli dinosauři, protože seděli na vejcích příliš dlouho?
epochalnisvet.cz

Vymřeli dinosauři, protože...

Dinosauři vládli světu v období druhohor před 134...
Na Antarktidě se od ledovce odtrhla obří ledová kra!
21stoleti.cz

Na Antarktidě se od ledovce...

Odtrhnutí kry od ledovce Pine Island...
Hledejte fialovou, najdete život! To radí vědci astronomům
epochaplus.cz

Hledejte fialovou, najdete...

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak by mohl...
Odhalila děsivé rodinné tajemství
nasehvezdy.cz

Odhalila děsivé rodinné...

Zjistila, že celý život žila ve lži....
Zlatá medaile pro místo, kde se nejen pracuje
rezidenceonline.cz

Zlatá medaile pro místo,...

V prosinci loňského roku se v čínské Šanghaji...
Zvěrstva války: Nacistická smrtící komanda!
epochaplus.cz

Zvěrstva války: Nacistická...

Druhá světová válka byla nejhorším válečným...
Křupavé rohlíky od Antonína až do domu
iluxus.cz

Křupavé rohlíky od Antonína...

Antonínovo pekařství v Praze platí již od svého...
Nepodceňujte plicní choroby!
21stoleti.cz

Nepodceňujte plicní choroby!

Plicní lékaři se snaží najít jedince, jež mají...
VIDEO: 5 nejbizarnějších milostných scén
epochaplus.cz

VIDEO: 5 nejbizarnějších...

U mnoho filmů se pozastavíme nad tím,...
Evropská agentura GSA pořádá dny otevřených dveří
21stoleti.cz

Evropská agentura GSA pořádá...

Prostory sídla Evropské agentury GNSS (GSA) v Praze budou...
Emily Janečková: Role z protekce?
nasehvezdy.cz

Emily Janečková: Role z...

EMILY JANEČKOVÁ (10) má slavné rodiče. Její...