V troskách skalního hradu poblíž Nového Jimramova se ukrývá drobný předmět, který otevírá dveře do dramatického světa pozdního středověku.

Pečetidlo Jana z Břežan připomíná dobu, kdy se z někdejšího šlechtického sídla stává útočiště ozbrojené družiny, okolím otřásají loupeživé výpravy a pevnost nakonec čelí ničivému obléhání. Jak se osobní pečeť dostává na hrad, který končí v troskách? A co o jeho posledních obyvatelích skutečně víme?

Na zalesněném kopci Štarkov nedaleko Nového Jimramova se mezi mohutnými skalními bloky skrývají zbytky hradu Skály. Jeho podoba působí téměř jako dílo přírody: skalní věže tvoří část opevnění a mezi nimi se tísní hradní budovy, brány i nádvoří.

Hrad vzniká ve druhé polovině 14. století a už v roce 1384 je písemně doložený. Jeho dějiny jsou však překvapivě krátké a plné násilí.

Archeologové zde pod vedením Ludvíka Belcrediho z Moravského zemského muzea zkoumají lokalitu po dvě desetiletí, v letech 1994 až 2014. Mezi nálezy, které pomáhají rekonstruovat dramatický osud pevnosti, patří dělové koule, pozůstatky padělatelské dílny i pečetidlo spojované s Janem z Břežan.

Právě tento drobný předmět představuje mimořádně zajímavou stopu k člověku, který se do historie hradu zapisuje v jeho nejbouřlivější etapě.

Jan z Břežan a tajemství ztracené identity

Kdo je muž, jehož jméno se spojuje s nalezeným pečetidlem? Jan z Břežan vystupuje v příběhu Skal jako husitský hejtman, který po skončení husitských válek využívá hrad jako základnu ozbrojené družiny.

Podle archeologa Ludvíka Belcrediho se po bitvě u Lipan na hradě usazují takzvaní sirotci, tedy zbytky husitského vojenského uskupení. Jejich hejtmanem je právě Jan z Břežan.

Z hradu podnikají výpravy, které přinášejí okolí značné škody, a zemská správa se proto pokouší situaci vyřešit dohodou. Jan má hrad za úplatu opustit, jenže okolnosti jednání nejsou zcela jasné.

Podle některých historických výkladů dostává pouze část slíbeného výkupného. Jisté je, že pevnost nakonec neopouští celá posádka dobrovolně a konflikt přerůstá v násilné dobývání.

Pečetidlo je tak hmatatelnou stopou člověka, jehož životní příběh se odehrává na pomezí politického zápasu, vojenské moci a loupeživých výprav. Samo o sobě ale neprozrazuje, zda patří přímo hejtmanovi, nebo jakým konkrétním způsobem se na hradě používá.

Poslední okamžiky popsat neumíme

Ve středověku není pečeť pouhou ozdobou. Slouží k potvrzování pravosti písemností a představuje osobní či úřední identitu svého majitele. Ztráta pečetidla proto může znamenat víc než ztrátu cenného kovového předmětu:

někdejší vlastník přichází o nástroj, jímž stvrzuje svou vůli a závazky. Jak přesně se pečetidlo Jana z Břežan dostává do země mezi skalami, však dostupné prameny spolehlivě neobjasňují.

Mohlo se ztratit při běžném používání, během konfliktu nebo při opuštění hradu; žádnou z těchto možností nelze bez dalších důkazů označit za jistou. Archeologické nálezy ale dokládají, že konec Skal není pokojný.

Více než sto kamenných dělových koulí svědčí o tvrdém obléhání a výzkum odhaluje také složitý systém opevnění, který má útočníkům zabránit v průniku. Hrad je kolem roku 1440 dobyt a zničen.

Největší záhada pečetidla tedy nespočívá v nadpřirozených silách, ale v příběhu, který zůstává jen částečně rekonstruovatelný:

známe jméno spojené s předmětem, víme o dramatických událostech na hradě, ale poslední okamžiky jeho majitele ani cestu pečetidla do země neznáme.

Právě v tomto prostoru mezi doloženými fakty a nezodpovězenými otázkami se rodí skutečné historické tajemství, které stěží někdy rozluštíme.