18. ledna 1986: Končí podivuhodný případ Kena Webstera, který si měl dopisovat s mužem ze 16. století.
Domů     Neobjasněné události
Podivný příběh June a Jennifer Gibbonsových: Aby jedna mohla žít, druhá musela zemřít
Eva Soukupová
od Eva Soukupová 21.12.2021
2.9tis
Pouto mezi sestrami bylo až destruktivně toxické, foto Pixabay
328
SDÍLENÍ
2.9tis
ZOBRAZENÍ

Pouto mezi jednovaječnými dvojčaty June a Jennifer je natolik silné, že si dívky vytvoří vlastní jazyk, kterému nikdo další nerozumí. Problém nastává v okamžiku, kdy přestanou komunikovat s okolním světem a hovoří jen samy se sebou.

To dívky přivede do blázince, kde nakonec uzavřou temnou dohodu. Aby se pouto zlomilo, jedna z nich musí zemřít.

Pouto mezi sestrami bylo až destruktivně toxické, foto Pixabay Dívky pro svou odlišnost už od dětstv trpěly, foto Pixabay Psychiatrická nemocnice, kde dívky strávily mnoho let, foto Andrew Smith / Creative Commons / CC BY-SA 2.0

V jemenském městě Aden 11. dubna 1963 na svět přichází dvojčata June a Jennifer Gibbons (1963–1993). Obě dívky se od počátku potýkají s řadou problémů. Protože jsou jedinými černoškami v okolí, často čelí nejrůznějším projevům rasismu.

Možná proto se velmi rychle uzavřou do sebe a existují pouze jedna pro druhou, později i pro svou mladší sestru. Dívky se vzájemně zrcadlí v chování a pohybech, často dokončují činnosti, které ta druhá začala, a všude chodí v dokonale synchronizovaných krocích.

Dokonce spolu hovoří jakýmsi vlastním jazykem, kterému nikdo další nerozumí. Jenže šikana a obtěžování, kterému June a Jennifer čelí kvůli své rase a podivínské povaze, jsou údajně tak silné, že je často posílají ze školy předčasně domů.

Tím se izolace dívek ještě prohlubuje a nakonec zůstávají zcela odstřižené od svého okolí a s nikým dalším s výjimkou mladší sestry Rose nemluví. Nepomáhají ani četná sezení u všemožných psychoterapeutů. Mohlo by jít o víc, než jen sourozeneckou lásku?

Dívky pro svou odlišnost už od dětstv trpěly, foto Pixabay

NEZLOMNÉ POUTO

Rodiče se pokoušejí až nezdravě silné pouto zlomit tím, že dívky pošlou do oddělených internátních škol v domnění, že odloučení je vytáhne z jejich ulity. Jenže ve skutečnosti to má zcela opačný účinek.

Dívky záhy upadají do jakéhosi podivného vegetativního stavu, kdy jsou jejich těla „ztuhlá a těžká jako mrtvoly“. Z tohoto stavu je vytrhne až opětovné shledání. Poté se dívky začnou zavírat do svého pokoje, kde se věnují hrám nebo kreativnímu psaní, obvykle s hororovým podtextem.

Později se u nich začíná projevovat problematické chování a objevují se známky poněkud rozpolcených pocitů, která jedna vůči druhé chovají. Někdy jsou naprosto nerozlučné a jindy se hádají tak prudce, že se navzájem snaží zabít.

„V očích té druhé jsme se staly osudovými nepřáteli. Cítíme, jak z našich těl vycházejí dráždivé smrtící paprsky, které se vzájemně bodají do kůže. Říkám si, jestli se dokážu zbavit vlastního stínu, je to nemožné, nebo ne?

Zemřela bych bez svého stínu? Získala bych bez svého stínu svobodu a život, nebo bych byla ponechána smrti?“ zapisuje si Jennifer do svého deníku mrazivá slova. Mají snad dívky pocit, že je na světě místo jen pro jednu z nich?

Psychiatrická nemocnice, kde dívky strávily mnoho let, foto Andrew Smith / Creative Commons / CC BY-SA 2.0

ČAS ZEMŘÍT

Ještě před dovršením dospělosti jsou obě umístěny do psychiatrické léčebny, kde stráví dlouhých 12 let. Pobyt je pro obě nevýslovným utrpením, ze kterého vzejde jejich dlouhodobá úmluva, že pokud jedna z nich zemře, druhá musí začít mluvit běžným jazykem a žít normálním životem.

Jak se roky v léčebně vlečou, dívky nabývají přesvědčení, že se ven nikdy nedostanou, dokud je ta druhá naživu, je tedy nutné, aby jedna z nich zemřela. Po dlouhých diskusích Jennifer souhlasí, že svůj život obětuje, aby June dostala v životě šanci.

Krátce poté, v březnu 1993, jsou dvojčata převezena z přísně střežené léčebny na otevřenější kliniku. Jenže po příjezdu se Jennifer nedaří probudit. Brzy po převozu do nemocnice Jennifer Gibbons umírá na akutní myokarditidu, tedy náhlý zánět srdce.

V jejím těle nejsou nalezeny žádné stopy po drogách nebo jedu a lze vyloučit, že by se jí sestra pokusila zabít. June se po smrti svého dvojčete skutečně dostává z léčebny zpět domů a začíná žít normálním životem.

Bylo pouto těchto sester natolik pevné, že bylo třeba zlomit ho smrtí jedné z nich? Nebo je spíš na vině nějaká duševní nemoc, která vznikla v důsledku útrap v ranném dětství?

Foto: Pixabay, Creative Commons
Lokalita:
reklama
Související články
od Dalibor Vrána 18.1.2022 94
Skvěle padnoucí oblek, parádní zbraně a chuť i schopnost rvát se za správnou věc. Přesně tak máme díky známé filmové sérii zaškatulkovány muže v černém. Mají chránit Zemi před „šmejdem z vesmíru“, jak zní jejich motto. Jenže co když oni sami vůbec nejsou lidé? Následující příběh z Japonska tomu nasvědčuje! Japonské Tokio se dávno ponořilo […]
od Mirek Brát 14.1.2022 1.8tis
Rok 1946 nebyl pro Evropu jednoduchým obdobím. V paměti byly stále hrůzy druhé světové války, avšak vztahy mezi bývalými spojenci značně ochladly. Studená válka a železná opona se už chystaly rozdělil svět na dva mocenské bloky. Do takové atmosféry začaly ze Švédska přicházet stále další a další hlášení o pozorování neznámých raket. Začalo se jim říkat […]
od Adriana Vojtíšková 13.1.2022 2.9tis
Někdejší první dáma Argentiny Eva Perón (1919–1952) umírá jako teprve třiatřicetiletá na rakovinu dělohy roku 1952 v Buenos Aires…     Když populární Evita zemřela, bylo rozhodnuto, že její tělo bude odborně nabalzamováno. Její manžel, argentinský prezident Juan Domingo Perón (1895–1974) si poté vzal Evitino tělo s sebou do exilu, který trávil postupně ve Venezuele, […]
od Michaela Holubová 13.1.2022 3.4tis
Talentovaná herečka, která je velmi trefně nazývána „Marilyn Monroe“ francouzského filmu, umírá v nedožitých 47 letech. Přes její slávu a bohatství má však Martine Carol osobní život plný zmatků a neklidu…     Pomyslná horská dráha života nešťastné Carol zahrnuje pokus o sebevraždu, zneužívání drog a také čtyři sňatky. V profesním životě se jí nejprve […]
od Pavel Polcar 12.1.2022 2.9tis
Jaroslav Štencl bydlel v přízemí dnes už zbouraného domu v Rolnické ulici v Opavě, kde žil spolu s rodiči, o patro výš bydlela jeho sestra s rodinou. Štencl ji často navštěvoval, když potřebovala pohlídat děti. „Téměř vždy nás ale vzbudil hluk, který přicházel stropem z půdního prostoru. Znělo to, jako když se po podlaze válí […]