Na nemocniční posteli ve městě San Francisco na západním pobřeží USA se zmítá italský imigrant Franco Magnani (*1934). Má těžkou horečku, blouzní a má živé sny o svém dětství v italské vesnici Pontito v Toskánsku.
„Vidím takové detaily, až se mi tomu nechce věřit. Vždyť jsem tam nebyl více než třicet let,“ říká Magnani lékařům. Ti jen nechápavě kroutí hlavou a mumlají cosi o neurologických problémech.
Italský přistěhovalec si záhy pořídí barvy spolu s malířskými plátny a začne své vize také kreslit. Výsledky jeho práce vstoupí do dějin. Mezi jím vytvořenými obrazy a reálnými fotografiemi daných míst totiž není vidět takřka žádný rozdíl!
Nový Picasso?
Případ talentovaného Itala je o to zajímavější, že se až do své nemoci vůbec kreslířstvím nezabývá. Ve své domovině se živí jako kuchař, v San Franciscu pak pracuje se dřevem.
Jak je tedy možné, že jeho tahy štětcem zcela přesně zachycují italské ulice, domy a údolí, které znal pouze jako malý kluk? Kde se mu v jeho paměti objevily tak přesné informace? Doktoři nejsou schopni přijít s jednoznačným vysvětlením.
Mnozí tak začnou celou záležitost považovat za zázrak. Magnaniho práce je vystavována v prestižních galeriích a zájem o jeho dílo roste. Dnes italský imigrant žije v sanfranciské metropolitní oblasti Bay Area a stále se živí kreslením. Jaká síla v něm probudila umělecké sklony?
