Na vrcholu Černé hory jsou viditelné záhadné terénní valy, které vznikly nepochybně jako dílo lidských rukou.
Kdo a proč zde prováděl v horském prostředí jistě náročné zemní práce? Jedna odvážná spekulace tvrdí, že se Černá hora stala součástí nájezdů mongolské armády ve 13. století.
Archeologické expedice cílily na vrchol Černé hory již v 19. století. V průzkumné činnosti se rovněž angažoval vzdělaný feudál hrabě Berthold Aichelburk. Amatérští archeologové pod jeho vedením zde prý nalezli mnoho podivně malých podkov na koně. Nádavkem jim paní Štěstěna přibalila na cestu zpět i poklad tvořený perlami.
Mongolové v Krkonoších?
Hrabě Berthold usuzoval, že tyto nálezy souvisí s tažením mongolské armády, které vyvrcholilo bitvou u polské Lehnice v roce 1241. Svoji hypotézu argumentoval velikostí nalezených podkov. Ty byly příliš malé pro domestikovaného koně domácího.
Dobře by však pasovaly na kopyta mongolského koně, archaického druhu, jehož výška v kohoutku dosahuje maximálně 145 centimetrů. Jedná se o otužilé zvíře, kterému by pohyb v horském prostředí nijak zvlášť neublížil.
Od dřevařů k Švédům
Hypotéza, že terénní valy na vrcholu Černé hory souvisí s krátkodobým pobytem mongolských válečníků v Krkonoších, však není jediná. Další teorie se zmiňují o možné prospektorské činnosti, která probíhala i v nedalekém Černém dole.
Někdo se domnívá, že valy jsou pozůstatky vodního díla používaného při těžbě a následném transportu dřevní hmoty. Valy jsou ovšem dávány do souvislosti i s třicetiletou válkou a polním tažením švédské armády.
Ostatně, už staletí se terénním valům na Černé hoře říká i „švédské příkopy, švédské valy“. Lokalita je nyní součástí tamní naučné turistické stezky.
