Ve staré literatuře lze najít barvité popisy různých jevů, které si tehdejší lidé neuměli vysvětlit. A některé neumíme spolehlivě objasnit dodnes.

Příkladem je anglická báseň o starém námořníkovi, která líčí neznámý objekt v blízkosti Měsíce dávno před prvními družicemi. Co tehdy básník spatřil?

Britský básník a filozof Samuel Taylor Coleridge (1772–1834) si s oblibou pročítá zprávy zveřejněné Královskou společností, která se zabývá studiem a podporou přírodních věd.

A s ještě větší oblibou pak vkládá odkazy na zajímavé jevy, o nichž se dočetl, do vlastních děl. V roce 1798 tak publikuje báseň Píseň o starém námořníkovi. Ta občas bývá označována za jednu z nejstrašidelnějších básní napsaných v angličtině.

Coleridge v básni líčí vyprávění starého námořníka, který zastřelil albatrosa, čímž přivodil zkázu celé své posádce a na sebe uvrhl prokletí!

Část básně v sobě ukrývá popis jevu, který pokud by byl vyprávěn jako skutečné svědectví, by zamotal hlavu nejednomu astronomovi. Básník pozoruje světlo mezi srpky Měsíce a hovoří o něm jako o hvězdě. Je však zřejmé, že se světlo jako obyčejná hvězda nechová.

Dnes by někteří neváhali použít označení UFO! Může dílo popisovat pozorování neznámého objektu, nebo jde o zatím neobjasněný přírodní jev?

Cesta ke zdroji

„S lan kráplo – až se poodlíp – srp Luny z vod tam na východ. S ním ťapká hvězda odespod – tam kde je dolní cíp.“ Těmito dojemnými slovy Coleridge líčí podivný jev.

Vědcům, kteří později zkoumají pozorování, jež básník do svého díla zařadil, se podaří vystopovat až ke zdroji i podivnou hvězdu starého námořníka. Obsahovala dokonce i nákres hvězdy mezi oběma cípy Měsíce.

Pozorování se mělo odehrát v listopadu roku 1668 při plavbě do Nové Anglie. Podobných svědectví se v průběhu historie nahromadily stovky. Ve většině případů jde právě o pozorování světel na tmavé části Měsíce.

To je ale nemožné, neboť by to znamenalo, že se zdroj světla dostal před něj. Dříve si lidé kvůli tomuto jevu naopak mysleli, že Měsíc je děravý jako ementál a hvězdy občas prosvítají jeho dírami. Dnes bychom mohli snadno vinit letadla či vesmírné družice.

Jak ale vysvětlit pozorování, k němuž došlo celých 290 let před dnem, kdy první pozemská družice Sputnik 1 vystoupala na oběžnou dráhu?

Jak hvězdy obcházejí Měsíc?

Americký astronom Joseph Ashbrook (1918–1980) se domnívá, že jediným možným vysvětlením pro popsané pozorování je velmi blízká konjunkce Měsíce s Venuší.

Jeho výpočty dokonce dokazují, že k takové konjunkci došlo i v listopadu 1668. V roce 1587 dokonce došlo ke konjunkci, kdy se hvězda viditelně nacházela uprostřed Měsíce.

Coleridge měl navíc to štěstí, že o několik let později tentýž úkaz, o kterém v básni psal, spatřil na vlastní oči. „Vznešená večernice se přibližovala k Měsíci a po celé délce zcela překryla jeho horní okraj,“ vzpomíná básník. Ale ani tady něco nesedí.

I kdyby se Venuše na noční obloze dostala do blízkosti Měsíce, v žádném případě by nemohla zazářit před jeho zastíněnou částí. Co tedy lidé ve skutečnosti pozorovali? Je jediným vysvětlením optická iluze?