Portugalský národní park Buçaco, nazývaný Mata Nacional, neboli Národní les, je lesopark s dávnou tradicí. Jeho historie začíná již v šestém století, to když se zde usadili mniši.

Roku 1628 se toto území dostalo darem řádu bosých karmelitánů, aby zde vybudovali klášter. Ti potom okolo celého lesa vystavěli zeď a začali budovat arboretum a zušlechťovat území parku.

Vznikaly zde, lemovány bujnou přírodou, vyhlídky, jezírka, poustevny, schodiště, či fontány. Jednou z nejznámějších je Fonte Fria, neboli Studená fontána z 18. století. K jejímu prameni je potřeba zdolat 140 schodů.

Vše je zde lemováno především cedry a eukalypty. I když Buçaco patří v evropském měřítku spíše k malým lesoparkům, je zde kolem 400 původních druhů portugalských dřevin a asi 300 cizokrajných.

Určitým symbolem Národního lesa je cypřiš pocházející z Mexika, který zde byl vysazen před 350 lety a může tak být prvním zdejším exotickým druhem. A protože si význam a hodnotu tohoto lesa uvědomovala i církev, byla v roce 1643 vydána papežská bula, jejíž text je dodnes vyryt na kamenných deskách u jedné vstupní brány.

Trestem vyloučení z církve hrozí každému, kdo by jakkoliv poškodil některý místních stromů. Exkomunikace, neboli vyloučení z církve bylo v tehdejší době stejnou hrozbou, jako trest smrti. Navíc byl vstup do lesa výslovně zakázán všem ženám.

Zákaz vstupu ženám měl přitom zcela prozaický podtext. Ne že by byly potencionálně většími ničitelkami přírody.

Ale protože v lese žili, pracovali a zvelebovali jej mniši, měl papež vážnou obavu, aby je ženy svoji přítomností nerozptylovaly a zákazem jejich vstupu tak mnichy ochránil před možným pokušením. Dnes samozřejmě mohou do zdejšího lesoparku všichni a zdarma.

Kromě úžasné symbiózy pralesa a arboreta je uvnitř parku stejnojmenný palác z roku 1907, jako letní sídlo portugalské královské rodiny. Záhy po dokončení však byl král zavražděn a palác potom přeměněn na luxusní hotel.