reklama
6. července 1973: Začne krvácet socha Panny Marie v klášteře Yuzawadai v japonské Akitě.
Domů     Záhady historie
Poslední plzeňský kat
Lucie Kubešová
od Lucie Kubešová 12.2.2022
1.7tis
Pohled na Plzeň z roku 1618. FOTO: Matthäus Merian / Creative Commons / Volné dílo
180
SDÍLENÍ
1.7tis
ZOBRAZENÍ

Povolání běžného městského kata v minulosti nebylo nijak atraktivní a obsahovala řadu omezení. Protože takový člověk byl současně považován za nečistého, musel bydlet za hradbami, nebo v domu, jehož stěny nesměly být společné s ostatními domky.

Pro ostatní lidi neměl stejné postavení. Například v hospodě měl oddělený stůl v koutě, třínohou židli a sklenici bez ucha.

I v kostele měl oddělenou lavici. Také okruh, z něhož si mohl vybírat ženu, byl omezen na podobnou profesi z rodiny kata či pohodného. Ostatně to byl další úvazek kata, starat se o očistu města. Musel odklízet z ulic uhynulá zvířata, odchytávat potulné psy, zakopávat mršiny apod.

Do běžné komunity tedy kat nepatřil, lidé se ho stranili a jak postupem času ubývalo hrdelních rozsudků, upadala i prestiž katovského řemesla. To byl i příběh posledního plzeňského kata.

Plzeň na vedutě V. Hollara v polovině 17. století. FOTO: Václav Hollar / Creative Commons / Volné dílo Obecně vzatá leč historicky nepřesná představa kata. FOTO: Merlin / Creative Commons / CC BZ-SA 3.0 Pohled na Plzeň z roku 1618. FOTO: Matthäus Merian / Creative Commons / Volné dílo

Ačkoliv v Plzni hrdelní právo mělo svoji tradici již od založení města, po úmrtí kata z rodu Hussů v roce 1813 nebyl již o místo nástupce velký zájem. Nakonec se jako jediný přihlásil do konkurzu Matěj Kaiser, pohodný z Volšovky u Žinkova. Místo dostal a složil předepsanou přísahu:

„Já Matěj Kaiser přísahám Bohů Všemohoucímu, že jako ustanovený kat u slavného plzeňského kriminálního soudu, pak jako pohodný slovutného města a panství Plzně budu vykonávati své povinnosti vždy věrně a svědomitě a vždy každou objevenou dobytčí nemoc ihned oznamovati;

že každý obdržený rozkaz vyplním vždy dochvilně a poslušně; že nebudu trpěti u sebe žádnou podezřelou čeládku a že zejména policejní zákony ohledně omezení počtu psů, volně bez majitele pobíhajících, a jich utracováni přesně vykonávati budu. K tomu mi dopomáhej Bůh“

Povolání kata a pohodného v Plzni tehdy obnášelo plat 64 zlatých ročně a naturálie v podobě dříví, žita sena a slámy a také byt v městské katovně. Neuměl číst ani psát a byl hrubé povahy. Ale vyznal se v anatomii zvířat a uměl výborně léčit nejen zvířata, ale i lidi.

Napravoval vymknuté klouby, zlomeniny a vyznal se v bylinkách. Tím si sice naklonil přízeň obyvatel, ale zase pochopitelně vzbuzoval nevoli doktorů a lékárníků. Ovšem jeho velkou nectností byla náklonnost k alkoholu, která se mu stala osudnou.

Popraviště se nacházelo za branami Plzně, dnes je v těchto místech pivovar. Za své éry ve funkci kata, tj. po dobu téměř dvaceti let, vykonal trest smrti pouze čtyřikrát.

Ale žádná poprava se katovi příliš nepovedla, tak, jak měla. Tj. rychle a bezchybně provést potřebné úkony. Všechny byly spíše trapným divadlem s trápením oběti, ale i kata. Nebylo divu, přihlížejícím davům bylo jasné, že je kat vykonával vždy v opilém stavu. A ta poslední rozhodla o jeho konci i konci živnosti kata.

KONEC PLZEŇSKÉHO KATA

Při poslední popravě dvou vrahů si v opilosti kat Matěj Kaiser vedl tak neobratně, že nakonec musel odsouzené vlastnoručně doškrtit, aby je sprovodil ze světa. Po této blamáži již mu nebyla svěřena žádná další poprava a jeho činnost se omezila jen na oblast pohodného ve městě. Na případné popravy si Plzeň potom najímala kata z jiných měst.

Město jej sice nechalo v omezené míře dosloužit, ale po jeho smrti byl v Plzni zcela zrušen katovský úřad.

Foto: Wikimedia Commons
reklama
Související články
od Mirek Brát 6.7.2022 1
Kdesi na severu, snad už u polárního kruhu, měla ležet bájná země Hyperborea. Zmiňuje se o ní mnoho antických autorů včetně Plinia Staršího. Ačkoli ležela tak daleko na severu, prý se jednalo o zemi tepla, štěstí a hojnosti, Proč tam však, u Dia Hromovládce, bylo tolik sebevražd?! Pokud bychom název Hyperborea podrobili malé jazykové analýze, […]
od Pavel Polcar 5.7.2022 45
V londýnské stanici metra Wimbledon nastala zničehonic 2. dubna 1904 naprostá neprostupná tma, taková, že nebylo vidět absolutně nic. Co se stalo? Ověřených informací je jen poskrovnu ale existují údajně písemné záznamy o této události. Lidé nastalou tmu měli popisovat jako černou mlhu. Neuspokojivé vysvětlení Událost okamžitě vyvolala velkou paniku, a to jak mezi cestujícími, […]
od Dalibor Vrána 2.7.2022 1.4tis
Rok 2012 přinesl nález otřásající vším, co si myslíme, že o starověku víme. V egyptské vesnici El Lahun archeologové vyzvednou z jedné z malých pyramid mumifikované tělo. Je perfektně zachovalé, měří mezi 150–160 cm a svým vzhledem rozhodně nepřipomíná člověka! Domnělá mumie mimozemšťana je přes 2000 let stará a její fotografie se na veřejnost dostanou […]
od Matěj Soukup 1.7.2022 880
Další z mnoha legend o ztracených pokladech na území dnešních Spojených států se odehrává v Novém Mexiku. V jižní části tohoto státu poblíž hranic s Mexikem leží vrchol známý jako Victorio Peak. Podle pověstí se někde poblíž něj má ukrývat poklad. Přestože však do oblasti vyrazilo už mnoho expedic, všechny se vrátily s neúspěchem. Existuje poklad ve Victorio Peak doopravdy, […]
od Mirek Brát 30.6.2022 1.9tis
Být považovaný za čaroděje, neznamená rezignovat na klasickou vědu. Příkladem je John Napier z Merchistonu (1550-1617). Co všechno Napier objevil a pomohly mu k tomu i nějaké ty „čáry máry“? John Napier se zapsal do historie jako matematik, fyzik a astronom. Známý je jako objevitel logaritmů i primitivních počítačích „strojů“. Angažoval se i ve zbrojařských vizích. Je […]