V roce 1950 vydává japonský spisovatel Seicho Matsumoto (1909–1992) knihu, ve které si dva mladí lidé sáhnou na život na úpatí hory Fuji, v japonském lese Aokigahara. 

Později si toto tiché, klidné místo začnou vybírat Japonci, kteří se rozhodli spáchat sebevraždu. Většinou se zde oběsí. Může za tento trend opravdu jen obyčejný román?

Tady vládnou duchové

Podle starodávné japonské mytologie místo obývají duchové a démoni. Vyjádření mnoha lidí zajímajících se o paranormální jevy přitom naznačují, že je zdejší les jejich přítomností zcela nasycen.

Navíc se tu prý čím dál častěji začínají objevovat i duchové sebevrahů, kteří si toto místo vybrali pro odchod z tohoto světa. V děsivě tichém lese je setkání s nimi tak silným zážitkem, že prý nával negativní energie pocítí i šťastný člověk.

Místní úřady zde proto umístily množství výstražných tabulí, které mají sebevrahy od myšlenky sáhnout si na život odradit. Navíc jsou na nich telefonní čísla na on-line psychologickou linku, kde by jim mohli ihned pomoci.

Neblahý rekord

Za jediný rok tu ukončí život i kolem 250 lidí. Není proto divu, že do lesa chodí i řada zlodějů, kteří mrtvoly okrádají o jejich osobní věci. Území je natolik rozlehlé, že není v silách policie, aby zde hlídala.

Proto se tu častokrát stává, že je tělo některého sebevraha nalezeno až o mnoho let později. Hrůznost Aokigahary ještě podtrhují hromady koster a panenek bez hlaviček, které sem s oblibou nosívají místní, aby ještě podtrhli strašidelnost tohoto místa.

Zajímavé ale je, že se nikdy nepustí dál, do hloubi hrůzného lesa. Vědí snad o něčem, co zde v absolutním tichu a temnotě vládne?