V únoru roku 1925 se Eleonora Zugun (*1913), dcera chudých rumunských rolníků, v doprovodu staršího bratrance vydává navštívit své prarodiče. Po cestě objeví kapesníček, v němž je zabaleno několik mincí. 

Zatímco Eleonora si touží peníze nechat a utratit je za sladkosti, její bratranec Ilie se k nalezeným penězům staví podezíravě a od záměru peníze utratit je zrazuje. Obě děti se ošklivě pohádají a jejich babička se poté postaví na stranu Eleonořina bratrance.

Dívku varuje, že peníze, které našla, jsou ďábelské stejně jako sladkosti, jež si za ně nakoupila. A pokud je sní, ďábla tím do sebe vpraví. Hned druhý den se ukáže, že na jejích slovech bylo něco pravdy.

U Eleonory se objeví prudké změny nálad, je neklidná, podrážděná a brzy se ukáže, že ji svírá cosi temného. V okolí dívky začne docházet k projevům neznámých sil, které nažerou hrůzu i otrlým mužům. 

Předměty létají vzduchem

Vzduchem létají kameny, střepy či porcelánové nádoby. Poté, co dojde k těžkému zranění mladého muže, jenž se dívce pokusil pomoci, vyhledá rodina duchovní pomoc. Dívka je umístěna do kláštera, kde několik měsíců žije pod dozorem.

Ani tady se ale projevy poltergeista nezmírní. Obětí těžko vysvětlitelných útoků stává sama Eleonora. Na jejím těle se objevují škrábance, rány a modřiny, aniž by se jí kdokoliv dotkl. Dívka tvrdí, že vše způsobuje bytost, které říká Dracu.

O případu se brzy doslechne rakouská hraběnka Zöe Wassilko von Serecki (1897–1978), prezidentka Rakouské astrologické společnosti a milovnice paranormálních úkazů.

Dívku osvobodí z její izolace a odvádí ji do Vídně a poté do Londýna, kde se podrobí sérii experimentů. Nadpřirozené jevy jsou kolem Eleonory na denním pořádku.

Některé prameny uvádějí, že bylo zaznamenáno asi 5000 projevů tajemných sil, jiní toto číslo mírní a uvádějí „pouze“ 1000.

Podvod? Vyloučeno!

Výmluvnou výpověď podává například londýnský plukovník W. W. Hardwick. „Náhle zasténala a pohnula pravou rukou k levému zápěstí, kde se objevily zřetelné stopy po kousnutí.

Potom se na jejím pravém předloktí, na čele a na tvářích objevila řada škrábanců,“ popisuje svědek.

„Brzy poté se na jejím předloktí objevily stopy ve tvaru písmen, všechny během tří nebo čtyř minut nápadně opuchly a zanítily se a pak pomalu mizely.“ V dubnu roku 1927 britské noviny informují o sérii experimentů, které za přísných podmínek probíhají v Londýně.

Eleonoru zkoumají také příslušníci berlínské komise, kteří vše zaznamenávají na kameru. Dívka při jejich experimentech tluče kladivem do obrázku ďábla a na jejím těle se přitom objevují rány. Jaká tajemná síla dívku napadá?

Je původ všeho v dívčině mysli?

 „Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že rány se objevovaly na různých částech jejího těla spontánně. Dívka není zodpovědná za jejich vznik,“ píše se ve zprávě vyšetřovací komise z Londýna a text pokračuje:

„Za přísných podmínek k pokusům se v přítomnosti dívky objevovaly pohyby malých předmětů bez fyzického kontaktu. Mince, která se pohybovala, byla přitahována k médiu a pohyb jistě nebyl způsoben magnetismem.“