Stačí jediný závan a člověk je rázem zpátky. V kuchyni u babičky, ve školní šatně, na prázdninách u rybníka nebo v pokoji, na který si celé roky nemohl vzpomenout.

Vůně mají podivuhodnou schopnost vytahovat z hlubin mozku obrazy, pocity i celé příběhy. Náhoda? Podle vědců nikoli. Záhadologové by ale možná řekli, že čich má k minulosti podivně blízko.

Představme si obyčejný podzimní den. Otevřou se dveře starého domu a vzduchem se mihne vůně dřeva, vlhké omítky a skořice. Najednou je člověku osm let.

Nejenže si vybaví babiččinu kuchyň, ale téměř cítí teplo kamen, slyší tikání hodin a možná dokonce ví, co bylo tehdy na stole.

Právě tento jev se označuje jako Proustův fenomén – podle francouzského spisovatele Marcela Prousta, který popsal, jak chuť a vůně piškotu namočeného v lipovém čaji spusti lavinu vzpomínek na dětství.

Výzkumy ukazují, že vzpomínky vyvolané vůní bývají mimořádně emocionální a často člověka subjektivně „vracejí v čase“. Zajímavé je, že se velmi často týkají právě prvního desetiletí života.

Proč zrovna čich?

Tady začíná být lidský mozek opravdu zvláštní. Čichové informace mají mimořádně těsné spojení s oblastmi mozku, které souvisejí s emocemi a pamětí, mimo jiné s amygdalou a hipokampem.

U zraku nebo sluchu putují informace nejprve přes další mozkové oblasti, zatímco čich má k emočním centrům velmi přímou cestu.

Neurovědec Fabrice Bartolomei a jeho kolegové dokonce popsali případ, kdy stimulace amygdaly u člověka vyvolala autobiografické vzpomínky spojené s vůněmi. Věda tak postupně odhaluje něco, co lidé intuitivně znají po staletí: některé vůně nejsou jen vůně. Jsou to spouštěče celých příběhů.

Paměťové stopy v mozku

Tady začíná území, kde se věda potkává se záhadologií. Někdy se hovoří o „paměťových stopách“ uložených hluboko v mozku a vůně se přirovnávají ke klíči, který otevře dávno nepoužívané dveře. To je poetické, ale skutečná věda je vlastně neméně fascinující.

Studie ukazují, že čichové vzpomínky bývají starší, živější a emocionálnější než vzpomínky vyvolané slovy či obrazy. Výzkumníci přitom zdůrazňují, že nejde o dokonalý záznam minulosti.

Paměť je totiž proměnlivá a i velmi přesvědčivá vzpomínka se může postupem času změnit. Možná tedy až ucítíte vůni mokrého listí, starého svetru, dřeva nebo dezinfekce ze školní chodby, stojí za to na okamžik zpozornět.

Váš mozek možná právě otevírá zásuvku, o které jste už dávno nevěděli. Nejpodivnější a nejtajemnější na tom je, že jste do ní nemuseli sáhnout desítky let a teď stačil jediný nádech.