Na první pohled je Rabštejnské údolí u České Kamenice místem, kde se člověku chce spíš zpomalit než bát. Pískovcové skály, lesy a Kamenice vytvářejí téměř pohádkovou kulisu. Jenže několik metrů pod zemí se ukrývá jiný příběh.

Za války zde nacisté budují podzemní leteckou továrnu a do práce v ní posílají vězně z koncentračního tábora Flossenbürg.

Za pouhých osm měsíců vzniká síť štol dlouhá asi 4,5 kilometru. Dodnes není všechno, co mělo být v podzemí vybudováno, úplně objasněné. Rabštejnské údolí působí jako místo, které by si člověk pro válečný průmysl jen těžko vybral.

Právě v tom ale spočívá jeho hodnota. Německá společnost Weser Flugzeugbau přesouvá během války část výroby z Brém do zdejšího údolí.

Spojenecké bombardování totiž stále intenzivněji ničí německé továrny a tady, je výroba mnohem obtížněji zasažitelná. Vznikají zde montážní haly a vyrábějí se součásti letadel a vrtulníků. Celý prostor se mění v rozsáhlý průmyslový komplex.

V srpnu 1944 přichází ještě temnější kapitola. Do Rabštejna přivezou vězně z koncentračního tábora Flossenbürg a vzniká tu jeho pobočný tábor.

Německé úřady zde evidují přibližně 630- 690. Vězňů- Nasazují je hlavně na těžké stavební práce spojené s budováním podzemní továrny. Za plotem s ostnatým drátem a strážními věžemi tak vzniká svět, o kterém dnešní návštěvník z poklidného údolí téměř nic netuší.

Čtyři a půl kilometru ve skále

Čísla působí téměř neuvěřitelně. Od srpna 1944 do dubna 1945 vězni vyrubají v pískovcovém masivu přibližně 4,5 kilometru chodeb a vytvoří podzemní prostory o rozloze kolem 17 500 metrů čtverečních. Práce probíhá za mimořádně tvrdých podmínek a čas tlačí.

Němci chtějí výrobu co nejrychleji ukrýt pod zemí. Projekt má být přitom mnohem větší, plánovaná plocha dosahuje podle dostupných údajů až 80 000 metrů čtverečních. Válka ale skončí dřív, než se gigantický komplex podaří dokončit.

Kolik lidí při jeho budování umírá? Ani tady není příběh úplně jednoduchý. Památník Flossenbürg uvádí 59 doložených úmrtí v táborových záznamech, zatímco české zdroje hovoří o 80 až 100 obětech.

Samotné muzeum Rabštejn upozorňuje, že přesný počet nelze určit a že skutečný počet mrtvých může být vyšší.

Tajemství, které zůstává ve skále

Právě zde začíná záhadologická část příběhu. Podzemní továrna nikdy nedostane podobu, jakou nacisté plánují. Některé prostory zůstávají nedokončené a jednotlivé části komplexu nejsou propojené tak, jak měly být.

Dodnes proto podzemí působí jako obrovská nedokončená skládačka. Část štol je dnes přístupná v rámci expozice, další prostory zůstávají veřejnosti uzavřené.

Kolem Rabštejna se navíc objevují historky o údajném ukrytém nacistickém archivu nebo dalších tajemstvích. Ty je ale potřeba oddělit od doložených faktů. Existence tajného archivu v podzemí není potvrzena. Co však potvrzené je, působí možná ještě silněji:

skutečné chodby, skutečné pozůstatky tábora a skutečná jména stovek mužů, kteří zde byli nuceni pracovat.