Všichni světci mají mnoho společného. Jsou hluboce věřící a za svou víru by položili život.

Mají také neobyčejné vlastnosti a někdy snad až nadpřirozené schopnosti. Těla, která ani dlouho po smrti nepodléhají rozkladu, aniž by byla jakkoliv konzervována, jsou jedním z nejčastějších a nejtajemnější zázraků. Jak je možné, že se těla svatých nerozpadají?

Tím nejpůsobivějším tělem, které si zachovává stále stejnou podobu, je tělo Bernadetty Soubirous, dívky, jež spatřila Pannu Marii, objevila léčivý pramen a proslavila Lurdy. V dubnu 1879, ve věku pouhých 35 let, Bernardette s výrazem jaký mívala během svých transů a se slovy:„Svatá Maria, Matko Boží, nyní i v hodinu…“ umírá.

Její tělo je uloženo do dvojité zapečetěné truhly z olova a dřeva a pochováno. Po mnoha letech je rakev znovu otevřena a přítomní jsou v šoku! Bernardetta vypadá, jako by jen spala! Dokazuje mumifikované tělo svatost mladé ženy?

Krásnější než za života

Oči zlehka zavřené, narůžovělé rty, čistá pleť bez jediné známky poškození a ruce sepjaté k modlitbě, na nichž se zachovává každičký detail. Takto vypadá Bernardettino tělo v rakvi, když je po 30 letech otevřen její hrob.

Světice prý vypadá snad ještě zachovalejší a krásnější, než když byla naživu.

Její hrobka je otevřena celkem třikrát a to v letech 1909, 1919 a 1925. Při jedné příležitosti je dokonce Bernardettino tělo ohledáno lékaři, kteří potvrzují, že nejeví známky rozkladu.

Svědkové exhumace navíc potvrzují, že zatímco tvář ženy je stejná jako v okamžik smrti, její kovový růženec je pokryt rzí!

Je světcovo tělo jen navoskované?

Italský kněz a světec don Giovanni Bosco (1815–1888) rovněž dokázal celou řadu zázraků. Míval prý prorocké sny a vidiny, dokázal číst myšlenky, nahlížet do svědomí hříšníků a odhalovat jejich vinu.

Když je nějaký čas po svém skonu exhumován, ukáže se, že jeho tělo vypadá stále stejně, jako v okamžiku jeho posledního vydechnutí. Boscovo tělo je nyní vystaveno v bazilice Panny Marie Pomocnice v severoitalském Turíně.

Návštěvníci, kteří tělo spatří, jsou na jednu stranu okouzleni světcovým pokojným výrazem ve tváři, na druhou stranu ale upozorňují, že mumie působí dojmem, jako by byla silně navoskována a zakonzervována. Je tedy jeho tělo skutečně neporušitelné, nebo mu k tomu kdosi pomohl?

Stihla ji záhadná choroba?

Poněkud přesvědčivější svědectví existují v případě italské karmelitánské sestry Terezie Margarety od Svatého srdce (1747–1770). Svůj krátký život prožila tiše, v ctnosti, lásce a sebeobětování.

Choroba, na niž zemřela prý způsobila to, že Terezino tělo bylo velmi oteklé a znetvořené. Už bezprostředně po smrti se tělo začne rozkládat a získává příšernou zelenou barvu. Když už se sestry chystají dívku pochovat, začnou se její ostatky měnit.

Zelená barva i otoky mizí a náhle Terezie vypadá, jako kdyby naposledy vydechla jen před několika vteřinami. Tělo je převezeno do kostela, kde je pak vystaveno dalších 15 dnů.

Během této doby přicházejí kněží, lékaři a dokonce i arcibiskup, aby se přesvědčili o záhadně uchovalém těle na vlastní oči. Stále neporušené ostatky jsou dodnes vystaveny ve skleněné rakvi v karmelitánském klášteře v italské Florencii. Je vůbec možné, aby se dokázal proces rozkladu těla zvrátit?