V 90. letech se záhadná hvězda Sírius vzdálená pouhých 8,6 světelných let od Země těší velké oblibě v různých náboženských skupinách. Členové Řádu slunečního chrámu se na ni mají odebrat. Tedy hned poté, co odloží své tělesné schránky.
Řád, který ve švýcarské Ženevě roku 1984 zakládají Švýcar Joseph Di Mambro (1924–1994) a Belgičan Luc Jouret (1947–1994) má navazovat na řád templářských rytířů. Členové, jejichž počet se odhaduje na 150–500, věří, že jsou převtělenými templáři.
Připravují se na další příchod Krista jako boha slunce a sjednocení všech křesťanských církví a islámu. Věrouka Chrámu v sobě mísí rané křesťanství, filozofii New Age (hnutí Nového věku) a různě upravené zednářské rituály.
Zabijte antikrista!
Kult je podle některých zpráv zapojen do praní špinavých peněz a pašování zbraní. To je však nejspíš jen vedlejší činností jeho členů. Sekta učí své stoupence to, že se po smrti přenesou na hvězdu Sírius, kde se setkají s dalšími mrtvými členy Chrámu.
Aby tak bylo možné učinit, budou muset zemřít v ohni. Série hrůzných činů sekty začíná v kanadském Quebecu v roce 1994, kde má Chrám jedno ze svých sídel. Skupina tu dřevěným kolíkem zavraždí teprve tříměsíčního kojence.
Di Mambro jej totiž údajně označil za antikrista popsaného v Bibli a jeho zabití si objednal. Oproti tomu svou vlastní dceru považuje za „kosmické dítě“, které má ovečky po smrti dovést až na planetu u hvězdy Sírius.
O několik dní později Di Mambro nařizuje provést rituál zvaný Poslední večeře, na jehož závěru on sám s dvanácti následovníky ukončuje svůj život v plamenech.
Kdo je vrahem?
Tento čin odstartuje sérii zdánlivých sebevražd dalších členů. Odhaduje se, že od roku 1994 jich přišlo o život nejméně 74, někteří ale mluví až o stovce obětí.
Jen několik dnů po smrti guru je ve dvou vesnicích západního Švýcarska nalezeno několik desítek mrtvých stoupenců Chrámu. Pět z nich spáchalo sebevraždu pozřením jedu, 30 osob bylo zabito střelnou zbraní nebo udušením a osm dalších zemřelo z jiných důvodů.
Mnoho obětí bylo objeveno v tajné podzemní kapli zdobené templářskými symboly. Těla oděná v obřadním rouchu ležela v kruhu nohama k sobě. Každý byl střelen do hlavy a ještě měl kolem hlavy uvázaný igelitový sáček.
Existují důkazy, že některé oběti byly napřed zdrogovány. Mohlo to být proto, že se na poslední chvíli rozhodly sektu opustit? Není to vyloučeno. Zcela jistě šlo o promyšlené vraždy! Další oběti jsou totiž nalezeny ve třech lyžařských chatách.
Mezi nimi je i několik zavražděných dětí. Mrtvoly jsou objeveny poté, co na místě propukl požár zažehnutý dálkově ovládaným zařízením.
Vraždy nejsou výjimečné
Zdá se, že většina členů neodchází ze světa dobrovolně. Buď jsou pod vlivem drog, a nebo jsou zavražděni.
Další masakr se odehrává v prosinci 1995, kdy francouzská policie nachází na odlehlé náhorní plošině u Grenoblu ohořelá těla šestnácti pohřešovaných členů včetně tří dětí. Těla opět leží v kruhu nohama do středu.
Dva z nich byli zastřeleni, ostatní spáchali sebevraždu. Poslední skupinová sebevražda je zaznamenána v březnu roku 1997. Pět členů si vezme život v Quebecu. Kdo má na tom všem podíl?
Za vraždy je odsouzen mezinárodně uznávaný švýcarský hudebník a dirigent Michael Tabachnik (*1942), později je ale jeho jméno očištěno. Skutečný viník nebyl nikdy dopaden. Zemřel během některého z masakrů, nebo se dodnes někde skrývá?
