Staří Germáni a později Seveřané věřili, že některé znaky dokážou odhalit skryté souvislosti světa. Runy vyřezávali do kamenů, dřeva, zbraní i amuletů a přisuzovali jim zvláštní moc. Dodnes se traduje, že pomocí runových kamenů věštili budoucnost.

Jenže skutečnost je mnohem zajímavější. Dějepisci totiž stále vedou spory o tom, jak přesně věštění probíhalo a zda runy skutečně sloužily jako věštecký nástroj v podobě, jakou známe dnes.

Představte si dávný obřad někde v severní Evropě. Věštec nebo kněz rozprostře na zem bílou látku. Poté rozhodí malé dřevěné destičky či kamínky označené zvláštními symboly. Následuje modlitba k bohům a výběr několika znamení, jejichž význam je třeba vyložit.

Právě takovou scénu popisuje římský historik Tacitus ve svém díle Germania z roku 98 našeho letopočtu. Podle něj germánské kmeny odřezávaly větvičky z plodonosných stromů, označovaly je znaky a následně je losovaly při důležitých rozhodnutích.

Historici si však nejsou jisti, zda šlo skutečně o runy. Tacitus používá pouze výraz „znaky“ a přesný vzhled těchto symbolů neuvádí.

Stále panuje nejistota

Právě tato nejistota činí runové věštění tak fascinujícím. Archeologové našli tisíce runových nápisů na kamenech, špercích či zbraních, ale jen minimum důkazů o tom, že byly používány přímo k předpovídání budoucnosti.

Zato existuje mnoho dokladů o jejich ochranné a magické funkci. Runy se objevují na amuletech, mečích i pamětních kamenech, kde měly chránit svého nositele nebo připomínat významné události.

Britský runolog Raymond Ian Page (1924-2012) upozorňuje, že přímé důkazy o věštění pomocí run v době Vikingů prakticky neexistují.

Na druhou stranu současná brtiská odbornice na runy Victoria Symonsová připouští, že pokud Tacitem zmíněné znaky představovaly písmo, pak mohlo jít právě o runy, protože jiný systém psaní tehdejší Germáni neznali.

Novodobé věštění

Dnešní podoba runového věštění vzniká převážně až v moderní době. Praktikující obvykle uchovávají sadu kamenů nebo destiček s vyrytými runami v sáčku.

Po položení otázky několik run vytáhnou nebo je vysypou na látku a vykládají jejich význam podle polohy a vzájemných vztahů. Jedna runa může symbolizovat sílu, jiná změnu, cestu nebo překážku.

Moderní britský badatel o runách Paul Rhys Mountfort však upozorňuje, že většina současných systémů výkladu vznikla teprve v 19. a 20. století a nelze je automaticky považovat za pokračování starověké tradice.

Podobně se vyjadřují i další odborníci, kteří zdůrazňují rozdíl mezi historicky doloženým používáním run a novodobými věšteckými metodami. Přesto runy dodnes přitahují lidi svou tajemností.

Ať už byly skutečným nástrojem věštců, nebo především symbolem ochrany a moci, jedno je jisté, jejich příběh zůstává jednou z největších záhad severní Evropy.