Příběhů o rodičích, kteří odloží své dítě, je možné nalézt bezpočet. Plní nejen stránky odborných knih či novin, ale vyprávějí se o nich i fantaskní historky. Pohádka o Plaváčkovi mezi ně patří.

Český spisovatel a sběratel lidových pověstí Karel Jaromír Erben (1811–1870) ji zachycuje v báchorce o Třech zlatých vlasech děda Vševěda: „Král myslil, že se děťátko utopilo, ale neutopilo se: plulo v košíku po vodě, jako by je kolíbal, a spalo, jako by mu zpíval, až připlulo k chalupě jednoho rybáře.“ V podání slavného literáta jde o chlapce, který se narodí do chudé uhlířské rodiny, sudičky mu ale přisoudí sňatek s princeznou.

Věštbu zaslechne král, který zabloudil v lese a zrovna spí v uhlířově domě. Vůbec se mu nelíbí, že si jeho dcera má vzít za muže neurozeného chlapíka, tak se rozhodne ke krutému činu: Maličké dítě v zavinovačce nechá utopit.

Jak už ale víme, nepodaří se to. Vodní proud košík s chlapcem neschvátí, ale poponese k rybářovu domu. Právě v něm Plaváček vyrůstá. Než se však bude moci ucházet o ruku princezny, musí překonat řadu nástrah a překážek. Je snad i tento příběh spojen s nějakou skutečnou událostí?

VELIKÁNI V PROUTĚNÉM KOŠI

Na první pohled snad vypadá spojení fiktivní pohádky a reality bláznivě, motiv Plaváčka je ale možné nalézt u řady legendárních a historických postav. Nejčastěji bývá zmiňován v životopisech dvou mužů, kteří se stali tak známými a mocnými, že jejich příběh překonal staletí.

Prvním z nich je Mojžíš, druhým pak Sargon Akkadský (cca 2334–2279 př. n. l.). Skutečně je rodiče pustili po vodě, nebo jde jen o legendy? Co se za jejich příběhy skrývá? Životy obou velikánů jsou obestřeny řadou legend.

Období jejich dětství jsou však nápadně podobná pohádce. Rodiče se jich nejprve vzdají a nechají je na pospas vodnímu živlu, osud je k nim ale přívětivý. Říční proud je zanese k lidem, kteří je vychovají.

A i když vyrůstají jako nalezenci, nakonec se prosadí. Sargon položí základy Akkadské říše, Mojžíš zase osvobodí svůj lid a vyvede ho z egyptského zajetí.

POHNUTÉ  DĚTSTVÍ

Počátky životní dráhy jsou v obou případech velmi dramatické. Mojžíše umístí do košíku a pošlou po Nilu rodiče z toho důvodu, aby ho uchránili před osudem, který mu hrozí. Egyptský faraon chce totiž vyvraždit všechny izraelské chlapce.

Sargon Akkadský nemůže zůstat u rodičů z toho důvodu, že je nemanželským dítětem. Ve svém životopise to líčí následujícím způsobem: „Má matka, vysoce postavená kněžka, mne počala, v tajnosti mne porodila, do košíku proutěného mne položila a víko utěsnila.

Hodila mne do řeky, z níž jsem vyjít nemohl.“ Do dobrých rukou se však dostane nejen Mojžíš, ale také Sargon Akkadský. Zatímco je Mojžíš vychováván kojnou faraonovy dcery, Sargon se dostane na dvůr Ur-Zababy, panovníka starověkého města Kiš (na území dnešního Íráku).

Oba dva přitom štěstí, které dostanou do vínku, náležitě zúročí. Jak je ale možné, že je příběh u obou tak podobný? Je to náhoda, nebo spíš záměr?

PROČ PRÁVĚ DĚTI?

Příběh o Plaváčkovi popisuje celý život hrdiny. Jasně přitom ukazuje, že se z obyčejného chlapce může stát i mocný muž. Bez nástrah by se to ale nikdy nemohlo odehrát. „Pokud se mýtus zmiňuje o zrození hrdiny, bývá to často spojeno s nějakým zázrakem či velkým nebezpečím, podobně jako např.

v řeckých bájích zrození mnoha bohů,“ vysvětluje publicista Jan Kulhánek. Na začátku jsou ukázány nesnáze proto, aby byly zcela jasné schopnosti a dovednosti hlavních hrdinů. Fakt, že se přihodí neštěstí dětem, hrdinské činy ještě náležitě umocňuje. Ani zdaleka se nejedná o jediný příběh, ve kterém se děti dostávají do problémů.