Vánoce mají oheň jako povinný atribut. Svíčky na adventních věncích, ve svícnech na slavnostní tabuli. Svíčky obyčejně, vonné, tlusté, tenké. Miliony plamenů a plamínků probudí předvánoční čas. Kde jsou kořeny této ohňové předvánoční fascinace?

V tradicích i zálibě v otevřeném ohni o Vánocích jsou možná přítomny i rituály pohanské, které souvisejí se zimním slunovratem. Tento svátek si například staří Keltové připomínali 21. prosince pod názvem Yule.

Jeho symbolem byl jehličnatý strom, jmelí, zelená barva… V době svátků Yule zapalovali Keltové ohně, aby porazili temnotu.

Betlémské světlo

Vánoční symbolikou ohně s ryze křesťanskými kořeny je ovšem Betlémské světlo. Na počátku Betlémského ohně, skrze něhož opravdu Vánoce přicházejí, je legenda. Hovoří o časech tzv. křížových výprav, které byly v Evropě na přelomu jedenáctého a dvanáctého století organizovány jako reakce na obsazení Blízkého východu tureckými kmeny Seldžuků.

Jeden italský rytíř se zapřísahal, že pokud mu boží přízeň umožní vrátit se z výpravy v pořádku domů, přiveze do křesťanské Evropy i plamen ohně z Betléma, místa narození Ježíše Krista. Před Vánocemi v roce 1099 ten mladý muž údajně stál před branami domovské Florencie se zapálenou svící.

Podle jeho tvrzení to byl stále stejný plamen, který ani roky složitého putování po moři i souši nedokázaly uhasit.

Svíce byla umístěna v kostele, kam hned zamířili další zájemci o pravé Betlémské světlo.

Ve znamení marketingu

Moderní tradice šíření Betlémského světla byla šikovným nápadem rakouské veřejnoprávní televize ORF. Od roku 1988 se šíření Betlémského světla do světa ujali zástupci rakouského skautingu. Nejprve posvátný oheň cestuje do rakouské metropole Vídně letadlem, poté je rozvážen do dalších zemí především po železnici.

V Čechách se Betlémské světlo poprvé objevilo v roce 1989. Tolik tedy o symbolice Vánoc ukryté v plamenu svíčky, která je předávkou štafety se startem ve starobylém Betlémě, poutním místě v centrální části Palestiny.

Posvátná polena

Vánoční tradici však můžete získat i z krbu, pokud tedy dodržíte předepsaný nelehký technologický postup z časů našich předků. Jedná se o tradici tzv. vánočního polena. Velký a těžký dubový špalek byl zasunut do krbu, kde pomalu doutnal celý rok.

Na Vánoce bylo takové houževnaté poleno konečně z krbu vytaženo, později  rozdrceno a rozházeno po poli. Cílem tohoto rituálu bylo zajištění bohaté úrody v novém roce. Při podrobnějším zkoumání křesťanské tradice vánočního polena však opět narazíme na keltské rituály oslav slunovratu.

Keltové totiž zásadním způsobem ctili to první polínko, kterým byl zapalován krb v době svátku Yule dne 21. prosince. Muselo být uschované z loňského slunovratu. Před zapálením bylo nutné jej poprášit moukou.

Hořelo celých 12 dnů. Takové regulované hořlavosti se docilovalo kropením jablečným moštem. Popel z polena opět posloužil jako boží garance půdní bonity. Uhlíky z takového polena byly rovněž ceněné jako amulety.