Skip to content

Šílený baron Ungern-Sternberg: Nepřátele prý upaluje v kotli lokomotiv!

Před sovětským tribunálem stojí vysoký muž v ošoupaném vojenském plášti. Panovačně přehlíží své soudce, jako by ani neposlouchal obvinění z těch nejstrašnějších zločinů. Vždyť on je přece Roman von Ungern-Sternberg – šlechtic, bývalý carský důstojník a mongolský chán.

Přesto však rozsudek nakonec padne. Smrt! Byl však tento rozsudek spravedlivý? Nebo se jednalo jen o výsledek bolševické nenávisti? Už rodinná historie jako by určovala životní cestu barona Romana von Ungern-Sternberga (1886–1921). Mezi jeho předky – německými barony po dlouhá staletí sídlícími v Estonsku – se údajně dali nalézt křižáci, lupiči, piráti i uctívači satana. Není se tedy co divit, že Ungern sám nastoupí vojenskou kariéru a následně je přidělen coby důstojník k pluku zabajkalských kozáků.

V jejich řadách pak působí jakožto člen ochranky na ruském konzulátu v Mongolsku, kde nejenže získá doživotní náklonnost k buddhistickému učení, ale také díky své vznětlivé povaze málem vyprovokuje konflikt mezi carským Ruskem a čínskými vojsky, které tehdy Mongolsko okupují.

Semjonov a Šílený baron si padnou do noty. FOTO: wikimedia commons – volné dílo
PŘÍLIŠ DIVOKÝ BUDDHISTA

Už před 1. světovou válkou má mezi důstojníky pověst nebezpečného rváče, jenž při jakékoliv sebemenší rozmíšce sahá po šavli a bezhlavě se vrhá do soubojů, které pak pravidelně končí jeho vítězstvím. A nejinak si vede i na frontě, kde získává jedno vyznamenání za druhým.

Přesto ho však jeho nadřízení pro jeho nedisciplinovanost a svárlivou povahu povyšují jen neochotně. Ale to už je za dveřmi bolševická revoluce a bytostný reakcionář Ungern opouští frontu a odchází na Sibiř, kde hodlá všemi prostředky zabránit šíření komunismu, ve kterém vidí smrtelné nebezpečí pro celý svět.

V Zabajkalí pak ve spolupráci s podobně smýšlejícím Grigorijem M. Semjonovem (1890–1946) vytvoří z jim oddaných zástupců východosibiřských národů takzvanou Divokou divizi, s níž vzápětí začnou terorizovat oblast mezi Bajkalem a Tichým oceánem.

Místní obyvatelé jsou zděšeni. Během občanské války si již zvykli na násilnosti bolševiků i jejich protivníků, ale brutalita Ungernových vojáků přesahuje všechny meze. „Šílený baron,“ jak se začíná Ungernovi přezdívat, prý dokonce neváhá své protivníky zaživa upalovat v rozžhavených kotlích parních lokomotiv.

Bogdgegén je považován za živého buddhu. FOTO: Marzan Šarav / wikimedia commons – volné dílo
BŮH VÁLKY

Ovšem s tím, jak Rudá armáda proniká stále více na východ, stává se postavení velitelů Divoké divize neudržitelné. A tak zatímco Semjonov ustupuje pod ochranu Japonců do Mandžuska, pokusí se Ungern o nový husarský kousek a vtrhne do Mongolska.

A má úspěch – nejenže ve spojení s místními knížaty a lámy (buddhističtí duchovní – pozn. red.) porazí mnohem větší čínskou armádu, ale zároveň osvobodí z domácího vězení světského a duchovního vůdce Mongolů Bogdgegéna (1870–1924). Tento třetí nejvyšší hodnostář lamaistického buddhismu se baronovi neopomene odměnit. Nejenže mu předá faktickou moc v zemi, ale zároveň mu udělí titul chána. Ungernovi samotnému to však podle některých svědectví nestačí a nechává se od části Mongolů oslavovat jako bůh války.

Chystá totiž nové výboje – tentokrát hodlá vtrhnout zpátky na Sibiř a v čele mongolské armády pochodovat do nitra Ruska. A jeho cíl? Nic menšího než úplná obnova carského Ruska.

Vrhá se do soubojů a nepřátele likviduje bizarními způsoby. Šílený baron se mu říká oprávněně. FOTO: Normanfromthesea / wikimedia commons, CC BY-SA 3.0
KONEC ŠÍLENÉHO BARONA

Tentokrát ale Ungerna jeho štěstí opouští. Je dvakrát poražen a nakonec jej jeho Mongolové sami vydají bolševikům. Baron je pak postaven před sovětský soud a 17. září 1921 popraven. K tíži mu je přičtena i skutečnost, že jen během prvních několika málo dní jeho mongolského panování bylo jen v samotné Urze (dnešní Ulanbátar) na jeho rozkaz nejsurovějším způsobem povražděno přes 120 židů a komunistů.

V Mongolsku samotném pak po něm přežívá legenda, podle níž krátce před svým dopadením nechal pečlivě ukrýt všechny poklady, které během svého života nashromáždil. O síle Ungernovy osobnosti tak může svědčit i to, že ještě o celá desetiletí později se najde dost těch, kteří se snaží poklad zakopaný kdesi v mongolských stepích objevit.

Autor: Tomáš Bandžuch

Foto: wikimedia commons
AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky konspirace Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články