Při pohledu na plán Prahy připomíná Karlova ulice vlnícího se hada. Od Malého náměstí přetne Husovu ulici a podél Vlašské kaple a Klementina končí u Křižovnického náměstí.

Přes den se touto úzkou uličkou valí davy turistů, aby dále pokračovali na Karlův most, nebo se vraceli opačnou cestou. 

Ulice má také některá pražská prvenství. U Zlatého hada v roce 1714 zde vznikla první pražská kavárna s lahodným a v té době v Praze dosud neznámým nápojem, totiž kávou. A také dům u Modré štiky se může pochlubit jedním prvenstvím.

V roce 1907 se zde konalo první filmové představení v prvním stálém kině v Praze, jehož majitelem byl Viktor Ponrepo.

DUCH ŠÍLENÉHO HOLIČE

Ale traduje se, že si v této ulici o půlnoci dávají dostaveníčko různé strašidelné postavy. Jednou z nich je také duch šíleného holiče. I když má krvavou minulost a jeho vzezření je strašidelné, jde prý o hodného ducha.

V ČASECH RUDOLFA II.

Stalo se to v dobách, kdy na hradě vládl Rudolf II., a v Praze se to hemžilo celou plejádou alchymistů. Přestože to byl šikovný holič, který rozhodně neměl nouzi, nakonec v něm převládl duch hamižnosti.

Chtěl získat ještě více, než mu vynášela jeho živnost. Alchymie, kdy prý lze přeměnit běžné suroviny ve zlato, mu zcela zatemnila mozek. Přes varování ženy a jeho dcer začal propadat této mánii tak, že živnost upadala a začalo se mu nedostávat peněz.

Nakonec musel prodat dům a přišel na mizinu. Dcery utekly a žena se ze žalu vrhla z městských hradeb. Z této situace se krejčí pomátl a začal břitvou ohrožovat ostatní obyvatele. Ale jednou narazil, když napadl skupinu vojáků. Ti si to nenechali líbit a holiče stloukli tak, až vypustil duši.

KDO SE NECHÁ OHOLIT?

Od těch dob prý bloudí po půlnoci Karlovou ulicí mátožná, poloprůhledná postava. Hledá někoho, kdo by se nechal oholit. Ale břitva, kterou drží duch v třesoucí se ruce, asi nikdy nevzbuzovala přílišnou důvěru. I když prý jeho duch již není agresivní, ale jen hledá odpuštění za své činy.