Ve 3. století byl popraven pařížský biskup svatý Diviš. Na počátku 15. století poklekl v Hamburku před mistra popravčího pirát Klaus Störtebeker. Obě exekuce dělí více než tisíc let. Rozdílný je i sociální a společenský původ obou mužů.

Přesto mají něco společného. Svědkové těchto exekucí tvrdili, že těla popravených nejen dále žila, ale dokonce se i pohybovala. Je to možné?

Přízračná těla bez hlav jsou součástí mnoha legend a dávných příběhů. Ačkoli vědecké zkoumání dekapitace – oddělení hlavy připouští možnost sporadických reflexních pohybů trupu, popravy svatého Diviše i Klause Störtebekera měly mnohem děsivější finále.

Popravený biskup

Svatý Diviš je nyní považován za patrona Paříže i celé Francie. Důležitou součástí legendy o tomto křesťanském světci je i popis jeho popravy. Je však nutné zdůraznit, že se jednalo o skutečnou historickou osobnost.

O násilném ukončení života křesťanského biskupa kdesi v lokalitě současné pařížské čtvrti Montmartre tak není pochyb. Až do okamžiku, kdy římský kat pozvedl svůj meč, je to jeden z tradičních příkladů pronásledování a trestání šiřitelů křesťanství.

Kat dokonal své dílo…. Náhle se však bezhlavé Divišovo tělo zvedlo a ušlo několik kilometrů. Teprve poté padlo definitivně k zemi.

Pirát bez hlavy

V případě piráta Klause Störtebekera je jeho dekapitace ještě mnohem více mysteriózní. Störtebeker prý před popravou uzavřel podivnou dohodu se svými soudci.

Pokud se jeho bezhlavé tělo dokáže pohybovat, budou osvobozeni všichni jeho druhové, kolem kterých projde. A tak  se i stalo. Poprava byl u konce, ale Störtebeker bez větších problémů kráčel kolem řady dalších souzených pirátů.

Snad by obešel i celý Hamburk, pokud by mu kat nenastavil nohu, o kterou Störtebeker klopýtl, když míjel jedenáctého piráta. Je jasné, že se sledováním cesty to mělo jeho bezhlavé tělo velmi složité…

„Případ Mike“

Při zkoumání této dvojice podivných událostí si mnozí vzpomněli na skutečný případ bezhlavého kuřete jménem Mike, které ve Spojených státech v roce 1945 přežilo oddělení hlavy.

Mike si pak užíval života kuřecí celebrity ještě dalších čtrnáct měsíců.  Odborníci později vysvětlovali, že Mike sice přišel o většinu hlavy, ale nikoli o mozkový kmen řídící základní životní funkce jako dýchání a srdeční činnost. Tím mohl přežít dekapitaci. Jeho pozdější úhyn s tímto obvykle fatálním zraněním nijak nesouvisel.

Epilog

Mohly být podobné faktory přítomny i u poprav svatého Diviše a Klause Störtebekera?

Odborníci namítají, že snad reflexivní záškuby trupu popraveného by skutečně mohly očité svědky poprav právem šokovat, ale vylučují, že by bezhlavý svatý Diviš ušel ještě několik kilometrů.

Nutno dodat, že i těch jedenáct údajných Störtebekerových kroků (kolem jedenácti jeho druhů) je jaksi na pováženou, co říkáte?!