Psal se rok 1609, když spatřil světlo světa Majestát na náboženskou svobodu známý též pod zjednodušeným označením Rudolfův majestát. Ve své době byl průlomový, protože potvrzoval svobodu náboženství v Českém království. K vydání této listiny ovšem vedla celá řada překážek…

Rudolf II. (1552 – 1612) byl římský císař, král český, uherský a chorvatský, markrabě moravský a arcivévoda rakouský z dynastie habsburské, jehož vláda probíhala v nelehkých dobách celoevropského konfliktu mezi katolíky a protestanty.

Přestože působení Martina Luthera (1483 – 1546) bylo už minulostí, nemohla být představa růžovější budoucnosti vzdálenější realitě, což bylo nezřídka demonstrováno na bezohledných a krvavých střetech (Bartolomějská noc ve Francii v roce 1572 aj.).

Situace byla zlá i v českých zemích, a tak není divu, že právě v těchto časech vyšel Rudolfův předchůdce Maxmilián II. Habsburský (1527 – 1576) vstříc českým nekatolíkům a ústně schválil Českou konfesi.

Jenže slovo je jen slovo a jeho porušitelnost je snadná.

Je tedy poněkud paradoxní, že to byl právě Rudolf II., kdo se vepsal do dějin jako nejvýznamnější osobnost spojená s tolerancí k odlišným náboženstvím, přestože vyrůstal mezi bigotními španělskými katolíky a měl vyhraněné názory, když přislíbil a následně zrealizoval listinu garantující Českou konfesi.

Pravda je ovšem taková, že v podstatě neměl na výběr, protože potřeboval na své straně české stavy po dělení území v důsledku konfliktu mezi ním a jeho bratrem Matyášem Habsburským (1557 – 1619).

Jenže slavná listina vydržela v platnosti pouhých jedenáct let. V rámci mocenského souboje totiž v roce 1620 proběhla osudová bitva na Bílé hoře, zákon byl zrušen a pečeť listiny byla spálena a samotný dokument byl demonstrativně přestřižena…