Voda je jedním z nejdůležitějších a nejcennějších zdrojů, jaký lidstvo má. Pokrývá přibližně tři čtvrtiny zemského povrchu a každý den se jí vypije asi 13 milionů tun (zhruba jezero hloubky jednoho metru a průměru čtyři kilometry).

Také lidské tělo je z převážné většiny tvořeno vodou. Naučit se hydrokinezi, tedy ovládat vodu silou vůle, je prý právě proto snadné. 

Každý z nás je údajně obdařen určitými paranormálními psychickými schopnostmi, které nám mohou při správném použití umožnit nevídané věci.

Přenos myšlenek na dálku, pohyb předměty s využitím psychické síly nebo zapálení ohně bez sirky či zapalovače prý vůbec nemusí být žádným problémem. Mezi tyto tzv. PSI schopnosti (z angl. Para Sensual Intelligence) patří také ovládání vody.

Hydrokineze získává v současné době čím dál více příznivců. Internet je plný videí, na kterých se lidé z celého světa pokoušejí na vlastní pěst manipulovat s vodou pomocí síly své mysli.

Zkušení odborníci jsou údajně schopni díky hydrokinezi dokonce měnit u vody její molekulární stav, nebo ji dokonce zmrazit. Jakou taktiku však mají zvolit úplní začátečníci?

Musíte cítit energii

„První krok úspěšného zvládnutí hydrokineze je pochopení a pocítění energie, která proudí všude kolem nás,“ vysvětluje česká publicistka a expertka na hydrokinezi Šárka Uhrová.

Podle ní je energii možné vnímat například tak, že dáme své dlaně zhruba 10 centimetrů od sebe, vztyčíme prsty a soustředíme se na prostor mezi nimi. „Představujte si, jak z konců prstů i celých dlaní proudí energie. Pomalu přibližujte dlaně k sobě a od sebe.

Nesmí se ale nikdy dotknout. Po chvilce ucítíte tlak. Gratuluji, právě jste poprvé pocítili energii, která vám umožní ovládnout hydrokinezi,“ říká Uhrová. Důležité je také umět správné dýchat.

Je dobré si představovat, že s každým nádechem získáváte energii z okolí a že s každým výdechem tato energie proudí do rukou. V tu chvíli se již stáváte dostatečně způsobilí k provedení hydrokineze.

„Nejlepší je začít s co nejmenším množstvím vody – čím menší množství, tím snadnější je následná práce,“ tvrdí Uhrová. Na podložku s co nejhladším povrchem (tím zajistíme nízký odpor) máme kápnout trochu vody.

„Prstem (ukazováčkem) vysílejte na kapku vody energii s cílem ji posunout,“ říká Uhrová. Může se nám to povést? 

Pomohl nám křik

Jsme zcela přesvědčeni, že všude kolem nás energie opravdu proudí. Víme totiž, že právě víra je tím nejdůležitějším předpokladem úspěchu. Proto si v nitru stále opakujeme, že okolní energie nám hydrokinezi skutečně pomůže uskutečnit.

Na vyčištěné podložní sklíčko pomocí kapátka kápneme trochu vody. Přitom zhluboka dýcháme a nemyslíme na nic jiného než na právě probíhající proces.

Když je vše připraveno, namíříme na kapku vody ukazováček a snažíme se do ní pomocí síly mysli vpravit informaci o jejím pohybu. Nic se ale nestane. Zkoušíme to proto znovu. Soustředíme se ještě usilovněji.

Trvá to několik dalších minut, ale kapka se stále ne a ne pohnout. Nakonec v absolutním vypětí vnitřních sil vykřikneme: „Pohni sebou!“ A v tu chvíli se to skutečně stane. Kapka se na podložním sklíčku posune dopředu. Nemůžeme tomu uvěřit.

„Je to všechno o síle vůle. Voda coby element schopný přijmout informaci je pro tento způsob velmi vhodná. Můžete s ní pohnout jenom myšlenkou nebo si můžete pomoci také hlasem,“ dodává Šárka Uhrová.