Zámek Úsobí najdeme 14 kilometrů jižním směrem od Havlíčkova Brodu. Zámek nechal v 18. století vystavět švédský rytíř Ludvík Goldlin z Tiefennau, jehož rod se do Evropy dostal v době válečného tažení. Rodina si však příliš mnoho štěstí v novém domově neužila…
Tragický osud
Osud nebyl nakloněn ani jednomu ze čtyř dětí. Podle pověsti se nejstarší dcera zamilovala do místního sluhy, se kterým se tajně scházela. Když byli milenci přistiženi, zámecký pán nechal sluhu popravit.
Jeho dcera však nepřenesla přes srdce tuto násilnou smrt svého vyvoleného a oběsila se nad zámeckou kaplí. Druhá dcera se zase měla utopit v místním náhonu. Dobře se nevedlo ani oběma synům.
Prostředního dědice zastřelil pytlák a nejstarší syn pak prohýřil veškerý majetek a skončil jako žebrák potulující se po Úsobí. Mohly se snad všechny tyto nešťastné události vepsat do zdí tohoto sídla?
Místní Bílá paní
Na zámku najdeme mimo jiné šenk Bílá paní, hospůdku zařízenou ve starobylém stylu.
Její název není nikterak náhodný, neboť pověst o místní Bílé paní, která, slovy legendy „již započatým třetím stoletím provází a snad i trochu ochraňuje stěny zdejšího panství“, je zde stále živá.
Prokletí Bílého srdce
Zdejší pověst o Bílé paní se datuje do období po roce 1815, kdy úsobské panství vlastnil rod Fučíkovských z Grünhofu. V roce 1784 se zde narodil mužský potomek rodu Josef Ignác.
Podobně, jako i další mužské členy rodiny, rovněž také i jeho dostihlo prokletí tzv. Bílého srdce. Mužům v rodové linii s tímto prokletím nebylo v životě dopřáno manželské štěstí a jejich manželky často velmi brzy po uzavření sňatku umíraly.
Josef Ignác Fučíkovský se v roce 1813 oženil s mladou šlechtičnou Antonií z Hasslingeru, která byla údajně velice bohatá.
Ona však prý ihned veškeré své jmění důkladně ukryla tak, aby o něm nikdo další nevěděl, neboť muži z rodu Fučíkovských měli mít pověst velkých marnotratníků.
V roce 1815 se z manželství narodil jediný syn Eduard. Josef Ignác, vyděšený z rodového prokletí, před porodem své ženy povolává doktora z Prahy. Právě od něj se však měla Antonie nakazit infekční chorobou a ještě během šestinedělí umírá.
Těsně před smrtí si Antonie ke svému lůžku nechává zavolat manžela, aby mu sdělila, kde se nachází ukrytý poklad. Umírá však uprostřed věty a místo úkrytu mu tak již nestihne prozradit. Toto tajemství si bere s sebou do hrobu.
Vznik pověsti a tajuplný přízrak
Záhy po smrti zámecké paní se zrodila pověst o místní Bílé paní, a to velice pravděpodobně na základě šířících se svědectví o jejím opakovaném zjevování se v chodbách zámku. Říká se, že ji lze dodnes spatřit, jak se prochází chodbou u kapličky.
Snad zde tento mírumilovný přízrak chrání vše, co duchovi kdysi bývalo tak drahé, a dost možná čeká na nějakého spravedlivého člověka, který by byl hoden získání ukrytého pokladu. Mohla by tak nebohá úsobská Bílá paní konečně najít svůj klid?
