V dějinách se stávalo, že myšlenky předběhly technologické možnosti své doby. Příkladem jsou  vizionářské konstrukce Leonarda da Vinciho. Pak je tu ale i opačný extrém, kdy se objevily části soustav, jež se měly zrodit a být popsány až za několik století. To je případ tajemných čoček z Visby.

Na švédském ostrově Gotland byly v roce 1999 odkryty vikinské hroby. Na tom by nebylo zase až tak nic mimořádného, protože Gotland je s vikingy často spojován.

Vědce však šokovalo, že v pohřební výbavě zesnulých se našly čočky vyrobené z čistého křemene – horského křišťálu. Podobná optická „sklíčka“ se ovšem měla na světě objevit až v šestnáctém století.

Čočky pro dalekohled?

Jak bylo možné najít základní prvky optických soustav v hrobech z 11. a 12. století? Záhada „čoček z Visby“ stále trvá. Dodejme, že mysteriózní nálezy byly pojmenovány podle správního střediska ostrova.

Ještě více jsou odborníci rozpačití z toho, že samotné čočky mohly být velmi staré a teprve později byly upevněny ve stříbrných objímkách a vloženy do hrobů. Kdo je však mohl vyrobit? Navíc, v takové mimořádné kvalitě?

Ukázalo se, že jedna z čoček z Visby měla povrch optimalizovaný pro zlepšení kvality obrazu. Objevily se spekulace, že čočky mohly být používány pro sestrojení dalekohledu. Vikingové a dalekohled? Z fantastické teorie se tají dech, co říkáte?!

Génius ztracený v čase

Vědci ale poněkud brzdí nadšení a tvrdí, že čočky nemuseli vyrobit přímo vikingové, ale mohly být zbožím z dovozu, například z Byzance. V každém případě jejich výroba svědčila o mimořádných znalostech a dovednostech.

Na mysl se samozřejmě vkrádají i archeoastronautické teorie, kdy „Kdosi“ ukázal dávným řemeslníkům, jak z dostupného materiálu vyrobit něco velmi soudobého. Buď jak buď, tyto čočky mohly být použitelné například pro čtení, dal se jimi i založit oheň.

Neměly ve své době ještě existovat, přesto vznikly. Kdo je vytvořil a proč? Neznámý génius ztracený v čase? Kdoví…