V belgickém městě Kentu stojí katedrála sv. Bavona, známá dříve jako kostel svatého Jana Křtitele. Protože je to významná sakrální stavba, bylo rozhodnuto zřídit při ní návštěvnické centrum. Původně zde stávala již v roce 942 dřevěná kaple.

Během 14. až 16. století se dočkala přestavby. V gotickém slohu je dodnes dominantou města.

Při výkopových pracích pro zmíněné návštěvnické centrum však byl pod katedrálou učiněn nález. Archeologové čekali, že objeví další stopy po původním kostelíku, které jsou již v kryptě pod katedrálou. Ale místo toho narazili na úplně něco jiného.

Pod kostelem totiž našli celkem devět zdí. Byly postaveny z děsivého materiálu, totiž lidských kostí.

ZEĎ Z LIDSKÝCH KOSTÍ

Aby toho nebylo málo, zjistilo se, že jako stavební materiál byly použity pouze kosti z nohou a lebek. Stehenní a holenní kosti, poskládané na sebe, tvoří základ zdí a výplň mezi nimi je tvořena kousky rozdrcených lebek. Ostatní drobné kosti chybí úplně.

Záhadou je, proč třeba nebyly použity dlouhé kosti z paží. Také zcela chybí dětské kosti, i když zřejmě tehdy byla dětská úmrtnost vysoká.

Archeologové se pochopitelně pomocí moderní techniky snažili určit jejich stáří. Zjistilo se, že pocházejí asi z druhé poloviny 15. století. Ale další záhada, zdi z nich, byly postaveny až koncem 17. nebo na začátkem 18. století.

Z toho vyplynulo, že tento děsivý „stavební materiál“ musel pocházet z jakýchsi starých hrobů.

DOSUD NEROZŘEŠENÉ ZÁHADY

A tak před archeology vyvstává celá řada dosud nezodpovězených otázek.

Z jakého důvodu vzniklo devět zdí, pečlivě složených z lidských kostí? Jaký byl jejich účel a proč byly použity jen kosti z dolních končetin a výplň mezi nimi jen z rozdrcených lebek? Do jaké míry souvisela jejich výstavba s náboženskou tématikou?