Jde samozřejmě o hrad v Českém ráji. Od samého vzniku ve 14. století se výrazněji liší od tehdejších hradů. Tehdy bylo zvykem stavět hrady na nejvyšším místě krajiny, ale tento byl založen jen na nízkém ostrohu v údolí.

Od hradu se rozbíhají tři údolí, z nichž jedno, zvané Plakánek.

Poloha hradu ale vyžadovala zajistit přiměřená obranná opatření proti nepřátelům. Proto například kolem hradu bylo zbudováno několik rybníků. Uvolněním hrází bylo možné okolí hradu proměnit ve velmi nepřístupný terén.

Také některé šikmo nasměrované zdi měli zmírnit účinnost případných dělostřeleckých koulí.

ZÁHADNÉ ÚKAZY NA HRADĚ

Za dlouhé období se, stejně jako na jiných hradech, událo na Kosti jistě mnoho příběhů. Ty zanechaly ve zdech hradu své otisky až do současnosti. Některé jsou potvrzeny jak personálem, tak i kastelánem Karlem Knopem, či ostatními náhodnými návštěvníky. Staré kroniky se však o těchto jevech nezmiňují.

K nejznámějšímu příběhu patří hlas zvonu hradních hodin, které byly umístěny v Bílé věži hradu. Sám kastelán jej prý zaslechl asi sedmkrát a to vždy přesně o půlnoci. Ale svědků, kteří zaslechli odbíjení zvonu, bylo podstatně více.

Problém je v tom, že tyto hodiny již dávno nejsou funkční. Kastelán ověřoval možnost nějakého násilného vniknutí do věže a to, zda by někdo mohl způsobit zvonění, ale nic podezřelého neshledal. Vchod do věže má navíc samostatné dveře, které jsou stále zamčeny.

Ale je zde také celá řada případů zjevení nějakých astrálních bytostí. Dávají o sobě vědět různými zvuky, od pouhých kroků až ke zvukům, jako když se posouvá nábytek, otevírají či zavírají dveře apod. Záhady se pokoušely osvětlit jak zaměstnanci hradu, tak i jedna výprava průvodců.

Před půlnocí slyšeli vrzající dřevěné schody ve věži a pomalu se blížící kroky. Když zapnuli svítilny, na schodišti nikdo nebyl, ale kroky se stále přibližovaly. Nakonec utichly a účastníci zkoumání si pořádně oddychli.

Kroky občas slýchali zaměstnanci i v jiných prostorách a shodují se na tom, že zněly, jakoby dřeváky, šoupající se po dřevěné podlaze. Kroky většinou zakončil zvuk otevíraných a zavíraných dveří. Vysvětlení, že jde o pracování dřeva podlah, však neobstojí, neboť kroky bylo slyšet i v místnosti s kamennou podlahou.

Sám kastelán měl jednou pocit, jako by se snažila nějaká bytost jej vypudit z hradu. To když našel své věci rozházené po celé místnosti. Ze skříní byly vytahány zásuvky a věci byly na podlaze. Přitom však pokoj byl zamčený.

Podivný přízrak jej několikrát navštívil i v noci. Nepříjemným zážitkem bylo i silné noční bouchání, vycházející ze staré truhly. Přitom se na jednom místě odštípl její okraj. Protože kastelán měl obavu, zda tam není zavřené nějaké divoké zvíře, tak se ozbrojil starým mečem. Když truhlu otevřel, bouchání přestalo a její prostor byl úplně prázdný.

Zajímavé také bylo zjevení zeleného trpaslíka, který vystrašil v roce 1990 hradního kastelána. Když přišel tehdy do svého pokoje a rozsvítil, uviděl uprostřed místnosti stát skutečného skřítka. Byl vysoký zhruba 10 centimetrů.

Asi se vzájemně lekli náhlého setkání a skřítek zmizel pod skříní. Tam se jej pokusili najít, ale nenašli ani trpaslíka, ani otvor, kudy mohl zmizet. Ostatně kastelán nebyl sám, kdo jej zahlédl. Setkali se s ním občas i další zaměstnanci.

Ale nejen oni. Řadu hrůzostrašných zážitků popsal i zástupce majitelů hradu Jiří Brandýský. Ten tvrdí, že se mnohokrát setkal na hradě s řadou nevysvětlitelných jevů.

Někdy prý se hradem ozývalo v noci i bujaré veselí. Dusot koní, zvuky kočárů, zpěv a smích z hradního sálu. Pokud však některý ze zaměstnanců našel odvahu a otevřel dveře sálu, vše náhle utichlo a ten byl zcela prázdný.

PROČ CHYBÍ PŘÍBĚHY?

Prakticky všechny zkazky z jiných hradů či zámků mají nějaký svůj příběh. Ať šlo například o krutost vládce, nesmiřitelného nepřítele, nešťastnou lásku, chamtivost a tak dále. Ale zde, jak bylo vzpomenuto, kroniky nezaznamenávají nic, co by nějak souviselo s duchy předchůdců, hledající posmrtný klid, či milující osobu apod.  na hradbách hradu.