Událost je stará více jak 300 let. Tehdy v Mostecké ulici v Praze při kopání základů domu nalezli dělníci 3 zvonky, které dříve visely na stejném místě ve věži biskupského paláce. Majitel si je ponechal jako hezkou památku.

Dům dostal podle nich název „U Tří Zvonků“ a majitel pro ně nalezl i praktické uplatnění na dvoře v malé věžičce.

Tím prvním bílé barvy svolávalo služebnictvo k obědu, tím druhým se zvonilo k večerní modlitbě a ten třetí, černý použil majitel jen v případě, že někdo z domu zemřel. Ale jednou se rozezněl černý zvonek sám od sebe. Co se to stalo?

Bylo to v době, když byl majitel na cestách. Jeho žena se sháněla, kdo mohl vyzvánět, ale zvonička byla zamčena a zvon sám zvonil. Sotva dozněl jeho hlas, přinesl posel zprávu, že majitele na cestě potkalo neštěstí a zemřel.

Paní dlouho truchlila, odmítala spoustu nápadníků, až její srdce získal neznámý obchodník. Přes varování příbuzných a známých, že cizince v Praze nikdo nezná, sama navrhla svatbu. Ta byla veselá, ale v půlnoci se stejně jako kdysi sám od sebe rozezněl umíráček.

Ženich v tu chvíli zbledl a padl mrtev k zemi. Po pohřbu druhého manžela dostala žena úřední zprávu, že šlo o zločince, kterého by jistě čekala šibenice. Od té doby již vdova nikoho nehledala a zvonky raději věnovala kostelu sv. Vavřince na Petříně.

A tak tuto podivuhodnou záhadu, jakou je oznamování smrti umíráčkem bez lidského přičinění, připomíná jen hospůdka „U Tří Zvonků“, vedle které tento dům stával.