Městečko Kosova Hora  leží v okrese Příbram asi 60 kilometrů jižně od Prahy. Turistům je z okolí Kosovy Hory znám především vrch s tajemným Kolihovým lesem ukrývajícím záhadný balvan.

Ten prý v dávných dobách sloužil jako místo, kde se odehrávaly soudy, věštilo se a konaly se zde různé pohanské obřady.

Však se také tato skalka jmenuje Soudný kámen. Na vrchu má kruhovou misku. A aby toho nebylo málo, tak prý na něm lze rozeznat otisky ďáblova těla. Proto se mu někdy také říká Ďáblův kámen. Při cestě lesem je údajně třeba dávat pozor na „bludný pařez“.

Pokud jej prý někdo překročí, tak zaručeně zabloudí a nemusí se z lesa dostat zpět.

ZÁMEK V KOSOVĚ HOŘE

Přímo v Kosově Hoře stojí zámek. První zmínka se vztahuje k původní tvrzi a malé osadě. Vystřídala se zde celá řada držitelů ze známých panských rodů. Každý z nich se nějak na osudu zámku a jeho podobě podílel.

Nejkrutějším na své poddané byl urozený rytíř Václav Vojtěch Karviňski z Karvině. Jeho duše nenašla po smrti pokoje a tak se jeho duch zjevoval nejen v márnici, ale také přímo na zámku, či byl vídán v kočáře na lesních cestách. Nebo jak v šedém šatu postává pod dubem s pohledem upřeným na jedno místo.

STARÝ SLUHA PRAVÍ

Působení jeho ducha na zámku, připomínající řádění poltergeista, popisoval starý sluha Kašpar. To se před půlnocí začal posouvat v určitých prostorách nábytek, na úmrtním loži rytíře se zjevoval kostlivec a docházelo za rachotu ke zdánlivému zborcení zdí.

Také v původním pokoji pro služku byl zpřevracený nábytek a rozházená postel. Ale ráno prý bylo vše na svém místě. Původní majitelé byli zvyklí, že k jejich pokojům se řádění nedostalo.

Ale není divu, že noví majitelé zde raději nepobývali a bydleli trvale na svém nedalekém zámku Červený Hrádek. A to i přes to, že do zámku v Kovově Hoře investovali nemalé prostředky.

SVÉRÁZNÝ LESNÍK

O své zážitky na zámku se s hosty v hospodě dělil také svérázný lesník, jménem Demuth. Rozhodl se na zámku přespat. Lehl si do vedlejšího pokoje a tvrdě spal, když se ráno probudil, byl přestěhovaný na chodbu.

Další noc spal přímo v pokoji, kde rytíř zemřel. Kolem půlnoci slyšel praskání vedlejší postele a z ní se zdvihla bílá postava, která kolem něj prošla. Lesník vykřikl, uchopil pušku, ale duch zmizel.

Po chvíli se však vrátil, přistoupil k lesníkově posteli a dlouze na něho hleděl. Tvář držel v suchých kostnatých rukách. Potom odcházel pryč, vznesl se jako obláček do vzduchu a zmizel ve zdi.