Proleťte se nad některými lesy v Japonsku a spatříte podivuhodný úkaz: dokonale kruhové útvary stromů, které vypadají jako obří otisky prstů na zeleném koberci.
Tyto záhadné kruhy, známé jako „kruhy na plantážích“ nebo „kruhové lesy“, se objevují na několika místech, například v prefektuře Miyazaki. Jak tyto precizní a symetrické útvary v přírodě vznikají?
Je za nimi neznámá síla, tajné experimenty, nebo se jedná o promyšlené dílo lidských rukou? Ponořte se s námi do záhady japonských lesů.
Když se podíváte na satelitní snímky nebo fotografie z dronu nad některými lesními oblastmi Japonska, zejména v prefektuře Miyazaki, okamžitě vás upoutají neobvyklé obrazce.
Jde o dokonale kruhové útvary stromů, které se odlišují od okolního lesa výškou, hustotou nebo barvou.
Stromy uprostřed kruhu jsou často výrazně nižší než ty na jeho okrajích, nebo naopak vytvářejí vnitřní prstenec vyšších stromů obklopený prstencem nižších stromů či prázdným prostorem. Průměr těchto kruhů se pohybuje od desítek až po více než sto metrů.
Jejich symetrie a pravidelnost jsou natolik dokonalé, že se často objevují spekulace o jejich umělém původu.

Kde se záhadné kruhy nacházejí? Nejznámější a nejvímanější lokalitou je oblast u města Nichinan v prefektuře Miyazaki. V této oblasti se nachází několik desítek takových kruhů, které jsou viditelné z ptačí perspektivy. Kvůli jejich vzdálenosti a hustotě lesa jsou ze země téměř nepostřehnutelné.
Vysvětlení záhady – lidský experiment: Na rozdíl od mnoha jiných přírodních záhad, jako jsou kruhy v obilí nebo „vílí kruhy“ v Africe, mají japonské lesní kruhy poměrně prozaické, ale o to zajímavější vysvětlení.
Nejnovější výzkumy a historické záznamy potvrzují, že tyto kruhy jsou ve skutečnosti výsledkem dlouhodobého lesnického experimentu japonského Ministerstva lesnictví.
Experiment začal v roce 1973 a jeho cílem bylo prozkoumat, jak se liší tempo růstu stromů v závislosti na rozestupu výsadby. Vědci vysázeli stromy v několika soustředných kruzích s různými rozestupy.
Stromům uprostřed kruhů byl ponechán větší prostor, zatímco na okrajích kruhů byly vysázeny hustěji. Teorie spočívala v tom, že stromy s větším prostorem k růstu budou silnější a vyšší, což se potvrdilo.
Stromy na vnějším okraji kruhu rostly lépe díky menší konkurenci o světlo a živiny zvenčí, zatímco stromy uvnitř kruhu nebo v centru, které měly omezený prostor, rostly pomaleji.

V průběhu let, jak stromy rostly, se rozdíly ve výšce a hustotě staly stále výraznějšími, což vedlo k vytvoření těchto dokonalých kruhových vzorů, které jsou dnes tak fascinující.
Experiment měl trvat 10 let, ale ukázalo se, že výsledky jsou natolik zajímavé, že se experiment nechává pokračovat, a kruhy tak v lese zůstávají jako živá laboratoř.
Proč tato záhada fascinuje? Přestože je vysvětlení poměrně jednoduché a lidské, záhada těchto kruhů spočívá v jejich vizuální dokonalosti a nečekaném vzhledu.
Bez znalosti pozadí se jeví jako záhadný přírodní úkaz, který popírá běžné principy růstu stromů.
Jejich symetrie a rozměry připomínají spíše dílo nějaké vyšší inteligence než náhodný přírodní jev, což je důvod, proč se dostávají do popředí záhadologického bádání.
Tento příklad zároveň ukazuje, jak se některé „záhady“ mohou s postupem času a získáváním informací vysvětlit, ale přitom neztrácejí nic ze své fascinace. Jsou připomínkou lidské vynalézavosti a schopnosti dlouhodobě pozorovat a ovlivňovat přírodu.
Záhadné kruhy v japonských lesích, ačkoliv se na první pohled jeví jako neobjasnitelný přírodní fenomén, jsou ve skutečnosti důkazem promyšleného a dlouhodobého lesnického experimentu.
Jejich dokonalá symetrie a obří rozměry sice podněcují fantazii, ale ukazují nám spíše genialitu lidského plánování a vědeckého bádání.
I když je záhada rozluštěna, tyto kruhy zůstávají působivou ukázkou toho, jak člověk může utvářet krajinu a jak se věda dokáže vypořádat i s těmi nejpřekvapivějšími jevy.