Šamani jsou známí po celém světě a téměř všude mají podobný význam – léčit nemocné, komunikovat s duchy, číst možnou budoucnost, plnit funkci rádců… Přesto se tito významní mužové (a někdy i ženy) v jednotlivých koutech světa liší.

Vypravme se do mystického Mongolska, za magickými rituály.

Rozlehlé stepi snad ani nemají konce a čas jako by se zde zastavil před stovkami let. V pusté krajině stojí několik jurt (tradiční obydlí asijských kočovných kmenů – pozn. red.). Jedna se ale mírně liší – je to jurta šamana, jíž zdobí bohatý šamanský oděv se spoustou plíšků a zrcátek, visící nad oltářem.

V Mongolsku je šamanismus původním náboženstvím, jehož podstatou je víra v Modré, Mocné a Věčné Nebe – stvořitele viditelného i neviditelného. Šaman údajně dokáže cestovat do podsvětí nebo do nebe, aby zde mohl komunikovat s duchy.

Jeho hlavním úkolem je ale léčení. „Chodí za mnou lidé s nejrůznějšími potížemi – s nemocemi, ale i s problémy v práci. Pomáhám jim, co mi síly stačí. Důležité je, aby přicházeli s otevřenou myslí, aby mi věřili,“ říká mladý, asi sedmadvacetiletý šaman Mama.

KDYŽ DUŠE OPUSTÍ TĚLO

Při slově šaman se většině lidí vybaví muž oděný do kůží nejrůznějších zvířat, ozdoben mnoha magickými předměty, jako jsou kosti, péra, zuby, většinou se zvířecí maskou na obličeji. Tančí v rytmickém víru bubnů a halekání, až se dostane do extáze, v níž údajně dochází ke spojení s duchy nebo bohy.

V Mongolsku je to ale trošičku jiné – zdejší šamani, kteří si nikdy nestříhají vlasy, protože věří, že se v nich drží všechna síla, ovládají duchy přímo svým tělem! Důvodem nemoci je podle nich ztráta vlastní duše, jejíž prázdné místo zaujme zlý duch.

Jak potom vypadá takové léčení nemocných? Šaman „přetáhne“ zlého ducha, který někomu působí nemoc, do svého těla, zde ho „poznává“ a zjišťuje, proč vlastně konkrétního člověka napadl, a teprve potom ho ze svého těla vyhání.

Údajně se pak dokáže přepravit i do jiných světů, odkud původní, ztracenou duši nemocného přivede zpět. Šamani indiánských kmenů se naproti tomu obracejí spíše na duchy rostlin, kteří jim mají poradit, jak kterou nemoc léčit.

JAK SE STÁT VYVOLENÝM

Významná role šamana je v Mongolsku víceméně dědičná, i když existují i výjimky. Nadání pro šamanismus se údajně projeví už v dětství, například nočními můrami nebo křečemi. Často se tak šamany stávají děti trpící epileptickými záchvaty.

Bůh ale může vyvoleného šamana označit třeba i zásahem blesku! Potom začíná učení u „otce-šamana“. Zasvěcení probíhá v Mongolsku dosti brutálním způsobem – i když jde v podstatě jen o symbolický proces.

V meditaci při hlubokém transu se totiž novic nechá rozsápat duchy, až z něj zůstávají jen kosti, a poté se opět musí složit v celek. Cílem má být prožitek smrti a znovuvzkříšení, které je prý velice důležité pro sebepoznání, ale také pro poznání podstaty života a světa.

ČERNÉ DNY ŠAMANŮ

Dodnes mají šamani v Mongolsku výsadní postavení a těší se hluboké úctě. Svého šamana, jehož jméno je mezi mongolskými šamany nejznámější, měl dokonce i mocný vojevůdce Čingischán (asi 1162–1227) a byl jím Teb-Tengri. Až do 14. století má šamanismus v Mongolsku velice silné postavení. V dobách carismu a stalinismu jsou však šamani stále více pronásledováni, a to především v severních zemích – v Tunguzsku, Mandžusku, Mongolsku, na Sibiři… Následně je mongolský šamanismus ovlivňován i rozpínajícím se islámem, který do zdejších praktik zavádí vzývání Alláha nebo džinů.

I když dnes již šamany nikdo nestíhá, většinou už se věnují jen vykládání snů a různých znamení v rámci věštění a provozují své léčitelské praxe. Naučili se snad v průběhu těžkých let skrývat své skutečné, magické schopnosti, kterých by nezasvěcenci mohli zneužít?

Jana Trnobranská