Měla to být chlouba japonského námořnictva. Japonská ponorka I-52 má roku 1944 na německou základnu do Francie dovézt platbu za válečný materiál. Záhy však končí na dně Atlantického oceánu. A společně s ní prý i tuny zlata a dalších cenností. Ty prý v hlubinách možná stále čekají na toho, komu se je podaří vyzvednout.

Na můstku americké letadlové lodi Bogue je v červnu roku 1944 mrazivé ticho, tikající hodiny oznamují nadcházející půlnoc. Několikadenní operace se blíží ke konci a ve vzduchu je cítit napětí.

Velitel lodi, americký kapitán Giles Short, sleduje přístroje před sebou. Najednou se ozve šum ve vysílačce. Jeden z důstojníků si sundá sluchátka. „Pane, útočný letoun Avenger hlásí, že na svém radaru zachytil vynořené plavidlo.

Identifikoval ho jako japonskou ponorku třídy C.“ Kapitán se na chvíli zamyslí a nakonec se usazuje do kapitánského křesla. „Sdělte pilotům, že mají povolení k útoku.“ Následné bombardování japonské ponorky je úspěšné.

Spolu s ní však prý na dně oceánu končí i cenný zlatý poklad. Proč se ho dosud nikomu nepodařilo najít?

Dvě tuny zlata

V japonském přístavu Kure v jižní části prefektury Hirošima je rušno. Jeden z námořních důstojníků ospale pozoruje, jak jsou do více než 100 metrů dlouhé ponorky kotvící v zálivu naváženy tuny nejrůznějších materiálů a surovin.

Wolfram, opium, kofein a především zlato. Jde o několik velkých beden naložených zlatými pruty a více než dvě tuny cenného kovu, který je posílán do Francie nacistickým spojencům na oplátku za vojenská zařízení pro japonský válečný průmysl.

Jenže ponorka do cíle nikdy nedorazí. V červnu roku 1944 se totiž spojencům daří odhalit pozici plavidla nedaleko Karibských ostrovů.

Zásluhy na tom má i práce týmu pod vedením britského vědce Alana Turinga (1912–1954), kterému se podařilo prolomit kód šifrovacího stroje Enigma. Skutečně tomu ale tak bylo?

Nebo byl mezi  japonskými důstojníky tajný spolupracovník americké rozvědky, jak tvrdí některé teorie?

Mírová mise?

Američan Paul Tidwell, válečný veterán, který v 90. letech zkoumá pravdu o I-52, poukazuje na velký význam Zlaté ponorky pro japonské námořnictvo. Existují prý náznaky, že na palubě mohly být dokumenty k výrobě atomové bomby.

Ještě rozšířenější teorie pak tvrdí, že ponorka kromě surovin převážela také mírovou listinu pro vládu amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta (1882–1945), ve které si Japonsko připravovalo půdu pro kapitulaci.

V roce 1944, kdy I-52 podniká svou první a poslední cestu, se již válka vyvíjí v neprospěch ostrovní země a včasný mír by mohl zabránit obrovským škodám. Například zastavit svržení jaderných pum na města Nagasaki a Hirošima.

Jenže proč by Japonci posílali dokument ponorkou? A pokud šlo o mírovou misi, proč Američané plavidlo potopili? Je možné, že někdo z admirality nechtěl, aby válka skončila předčasně?

Ať už je pravda jakákoliv, ponorka jde ke dnu a s ní i vše na palubě. Včetně pokladu a údajné mírové listiny.

Tajemství trvá

„Věděl jsem, že I-52 byla speciální, že na ní bylo zlato. Hnala mě touha zjistit vše o té ponorce a jejím poslání,“ řekl o svém pátrání Paul Tidwel. Jenže hledání vraku se mu velmi dlouho nedaří.

Nakonec v Německu získává deník ponorky, která se měla s I-52 setkat a v květnu 1995 se objevuje i vrak I-52. Jenže Zlatá ponorka, potopená přes pět kilometrů pod mořskou hladinou, své tajemství nevydá.

Žádná z výzkumných expedic se nedokáže dostat dovnitř a nakonec se daří vyzvednout jen jedinou bednu, obsahující opium. Podle některých badatelů vrak navíc vypadá spíše, jako by byl roztržen zevnitř. Šlo snad o sabotáž?

A je na dně stále zlatý poklad Japonského císařství, nebo už ho někdo přece jen v tichosti vyzvedl?