Říká se, že na hradě Houska se dějí věci tajemné a nepochopitelné, které sahají mimo naše chápání. Zvláštních příběhů se zde stalo nespočet, a to nejen v dávných bájných dobách, ale i v novodobých dějinách.

Amatérští badatelé i lidé naklonění zkoumání energií jsou tímto hradem doslova přitahováni a všichni se shodují na jediném: V hradní kapli se děje cosi hodně podivného…

Existují zvěsti o muži v kápi, který pravidelně obchází kolem hradu, nebo o přízracích plazících se po temných chodbách tajuplné stavby. „Povídá se toho spousta.

Třeba i to, že pokud se zde pokusíte fotografovat, snímek nikdy nevyjde,“ zmiňuje se česká spisovatelka Veronika Rubínková.

Prý se tu ještě ve středověku nachází jakási hluboká skalní průrva, o níž se traduje, že je branou do světa démonů či samotného pekla.

A tak je tato rozsedlina kolem roku 1600 nakonec pro jistotu zasypána a nad ní postaven kostelík Nejsvětější trojice, který pak slouží jako hradní kaple. Co už by také mělo podzemní monstra zastavit, když ne kostel zasvěcený křesťanskému Hospodinovi?

Bájné hradiště

Bájným zakladatelem hradu má být podle legend pšovský kníže Slavibor, otec svaté Ludmily, manželky prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje I. (vládl v letech 853–889), který právě zde před deseti stoletími vybuduje dřevěné hradiště.

„Jakési hradiště v místech nynější Housky skutečně existovalo, snad mělo být severním opěrným bodem kmene Pšovanů, jejichž centrum se rozkládalo nad soutokem Labe s Vltavou, tedy v místech dnešního Mělníka,“ podotýká spisovatel Vladimír Liška.

Slaviborův syn Húska (někdy také Húsek) odtud s částí pšovského kmene odejde a přesídlí do míst, kde později vznikne středověký hrad Houska.

Tajemná skalní průrva

V novém Húskově hradišti se prý konají pohanské obřady v posvátném okrsku, kde zeje hluboká díra do země. Ta se má nacházet v místech, kde dnes na Housce stojí kostelík, či spíše kaple Nejsvětější trojice.

„O díře ve skále se povídalo, že tam zlí duchové bydleli, a přeměňujíce se v různých zvířat tvárnosti, lidi tudy chodící strašili,“ píše ve svém díle o českých hradech, zámcích a tvrzích historik August Sedláček.

Potvrzuje rovněž, že jistý muž, kterého z trestu do průrvy spustí po laně, prý po svém vytažení vypráví tak hrůzostrašné věci, že se od té doby traduje, že na Housce je brána do pekel.

Jak se ji nakonec podaří naplnit, to se přesně neví, ale roku 1600 je v místech skalní průrvy vybudována již zmíněná kaple, která má být jakousi záklopkou nad údajnou pekelnou bránou a měla by rušit všechny škodlivé vlivy, které z ní vycházejí.

Démoni a monstra

Traduje se, že někdejší staroslovanské hradiště Pšovanů lidé nakonec opustí právě kvůli podivné skalní puklině, která se jednoho dne objeví a vychází z ní silný zápach. Osadníci prý začnou pozorovat nejrůznější démony, a tak raději odejdou.

To jsou však pouhé dohady. Pšované jsou lidé hrdí a bojovní a k hromadnému odchodu ze svých bydlišť je jistě nepřiměje jen jedna páchnoucí skalní průrva.

„Spíše to byl mocenský expanzionismus Přemyslovců, který s nastupující christianizací pšovské državy nakonec pohltil.

Tehdy se možná část Pšovanů, držících se staré víry, rozhodla opustit českou kotlinu a hledat nová sídla mezi severními slovanskými kmeny u pohanských souvěrců,“ míní Liška.

Odkud se bere tajemná energie?

Povídá se nicméně, že některé senzitivnější osoby se v prostoru kaple dodnes necítí dobře a mají zde velmi nepříjemné pocity. „Je to něco podobného jako v Hlízové věži na Zvíkově.

I na Housce zřejmě nárazově působí nějaké neviditelné síly či energetické výrony, jež mají dopad na lidskou psychiku,“ míní Liška. A byly snad tyto síly ještě o mnoho mocnější, než nad nimi byla vybudována křesťanská kaple?

Mohly snad způsobit tak silné halucinace, že po nich pak lidé viděli démony a jiné podivné bytosti a monstra? Ani takovou eventualitu nelze vyloučit.

Stavba kaple mohla podle některých odborníků účinky energetických polí, negativně působících na lidskou psychiku, skutečně zeslabit.

Plyny a jedovaté výpary

Diskutuje se i nad možností, že ze skalní průrvy unikal nějaký plyn, který působil na kolemjdoucí pocestné, kteří pak upadali do transu a měli různé vidiny, při nichž se jim zjevovali démoni.

Skalní průrva mohla souviset i s nějakými dávnými mystérii, při nichž se pohanští kněží působením jedovatých výparů dostávali do transu a získávali dočasně zvláštní schopnosti, například věštění či „rozmlouvání s bohy“.

Působí tu tedy energetické nebo chemické vlivy? Na to bohužel přesná odpověď neexistuje, ale možné je obojí – a jak se zdá, některé zbytkové vlivy zde přetrvávají až do současnosti…

„Vchod do pekla“ je raději zasypán

Tajemná skalní průrva, považovaná kdysi za bránu do pekel, je dnes již zasypaná, ačkoli se neví s jistotou, jestli byl zásyp skutečně proveden důkladně.

Otázkou zároveň je, zdali je skalní podloží stabilní a výrony plynů se čas od času v těchto místech neopakují, byť s mnohem menší intenzitou, než tomu bylo dříve. Ani novodobější historie totiž není na podivné události chudá…

Je půda pod hradem radioaktivní?

Diskutuje se o nejrůznějších zvláštnostech, zvlášť po válce, kdy zchátralou budovu získá Spolana Neratovice a pokusí se zde vybudovat lázně. K tomu nakonec nedojde, údajně pro silnou radioaktivitu vody.

Toto zjištění se také stane opěrným tvrzením pro skutečnost, že podloží hradu je radioaktivní a plyny, které vyvěraly z průrvy pod kaplí, omámily tehdejší obyvatele a vyvolaly v nich halucinogenní představu pekla.

Spolana však žádné konkrétní informace nevydala, protože její archiv vyhořel v roce 2002. Každopádně podle radonové mapy zde žádné vysoké riziko radioaktivity není, mapa ukazuje stupeň 2, což je mírná zátěž.