Letadlem na cestě ze švédského Stockholmu do Záhřebu v někdejší Jugoslávii krátce po překročení hranic Československa otřese silná exploze. Stroj se nekontrolovatelně řítí k zemi a 27 lidí na jeho palubě umírá. 

Výsledky vyšetřování poukazují na teroristický útok. Českoněmecká trojice novinářů je ale přesvědčena, že pravda je jinde… 

Let JAT č. 367 startuje 26. ledna 1972 ze švédského Stockholmu. Po mezipřistání v Kodani zamíří směrem k Praze, kde má změnit kurz, aby v letovém koridoru mohl pokračovat na další mezipřistání v chorvatském Záhřebu.

Přesně v 16 hodin se pilot dopravního letadla loučí s dispečery v Německu a překračuje hranice Československa. O minutu později se v zavazadlovém prostoru ozývá exploze, která naruší trup stroje po celé jeho délce.

Kokpit se odlomí od zbytku letounu a 23 cestujících s pětičlennou posádkou se v troskách řítí z desetikilometrové výšky. Šance na přežití je nulová. Přesto jedna osoba nezemře. Je jí letuška Vesna Vulovič (*1950).

Ta se z těžkých zranění po čase zotaví, a stává se tak důležitým svědkem pro vyšetřování nehody. Bohužel však po pádu trpí ztrátou paměti. Proč došlo k havárii, tedy zůstává předmětem spekulací. 

Příliš mnoho komplikací

Očití svědkové prý slyšeli hukot motorů letadla i následnou explozi. Trosky dopadají na neobydlenou oblast poblíž Srbské Kamenice na severu Čech. Zde jsou později nalezeny obě černé skříňky, jimiž byl stroj vybaven. Jsou ale poškozené.

Jak ukazuje expertíza, přestaly zapisovat přesně v okamžiku výbuchu. Žádné užitečné informace tedy neposkytnou.

Den po nehodě do redakce švédských novin telefonuje muž a špatnou švédštinou se doznává, že je členem  teroristické skupiny Chorvatského národního odporu, která má neštěstí na svědomí.

Jako oficiální příčina nehody je stanovena exploze nálože v kufru v zavazadlovém prostoru. Zde jsou posléze nalezeny stopy trhavin, což by tajemné doznání potvrzovalo. Jak by se ale atentátníkovi podařilo přenést bombu přes letištní kontrolu?!

Něco tady nesedí 

Německý redaktor Peter Hornung-Andersen, německý novinář Tim van Beveren a jeho český kolega Pavel Theiner oficiální závěry zpochybňují a v lednu 2009 přicházejí s vlastním vysvětlením. Poukazují na mnoho nesrovnalostí, které odporují výbuchu nálože v kufru.

Chybí stopy po požáru v letadle a oslovený německý patolog údajně tvrdí, že těla vypadají, jako by spadla z mnohem menší výšky, přibližně 800 metrů.

Nesedí ani rozptyl trosek vzhledem k výšce pádu letadla a důležité dokumenty jsou ze závěrečné zprávy odstraněny. Proč by se někdo snažil vyšetřování ovlivnit? Odpověď prý má československá armáda, která civilní letadlo sestřelila!

Svědkové podle novinářů nemohli slyšet hukot motorů a následnou explozi letadla, jak uvádějí, protože letadlo bylo příliš vysoko. Možná ale slyšeli úplně jiný letoun. 

Sporný rozptyl trosek

Novináři jsou přesvědčeni, že stopy, které nalezli, teorii sestřelení zcela odpovídají. Vyšetřování měla plně pod kontrolou československá tajná policie StB, která se zřejmě snažila chybu armády zamést pod koberec.

V oné době si armáda svůj vzdušný prostor úzkostlivě hlídá. Je možné, že se jí nepodařilo s letem č. 367 navázat spojení, a tak byl zlikvidován? Této verzi letuška Vulovič ani zástupci leteckých společností příliš nevěří.

Proti je také Karel Hunčovský z muzea bývalé továrny Rabštejn, ležící v těsném sousedství Srbské Kamenice.  Zde je několik částí havarovaného letadla vystaveno. „Trosky toho letadla byly rozptýlené v širokém okolí.

Lidé je sbírali po malých kouscích ze svých zahrádek. Rozhodně to neodpovídá teorii, že bylo letadlo sestřeleno v mnohem menší výšce. Navíc v té době nebyl důvod pro tak úzkostlivé střežení hranic.“ Co tedy za nehodou stálo?