Nad nekonečnou sibiřskou tajgou se 30. června 1908 odehrává událost, která nemá v novodobých dějinách obdoby.

Oblohu náhle rozřízne oslnivá ohnivá koule, vzápětí přijde exploze tak silná, že porazí desítky milionů stromů na ploše přes dva tisíce kilometrů čtverečních. Přesto na místě nevzniká žádný kráter. Co tehdy exploduje nad řekou Podkamenná Tunguska?

Vědci hledají odpověď už více než sto let a nejnovější výzkumy ukazují, že slavná záhada možná ještě zdaleka není uzavřena.

Je brzké ráno 30. června 1908 a obyvatelé odlehlé části střední Sibiře nejprve spatří zářící objekt letící po obloze. Někteří svědci později vypovídají, že nebe „hoří“ a vzduch je rozpálený k nesnesení. O několik okamžiků později přichází mohutná tlaková vlna.

Les padá k zemi jako sirky, okna se vysypávají stovky kilometrů daleko a seismografy zaznamenávají otřesy po celé Evropě i Asii. Energie výbuchu dosahuje podle dnešních odhadů 10 až 30 megatun TNT, tedy až tisíckrát více než bomba svržená na Hirošimu.

Když se o devatenáct let později vydává na místo geolog Leonid Kulik, očekává obří impaktní kráter.

Nenachází však nic než zvláštní obraz zkázy, stromy leží paprskovitě od epicentra, zatímco přímo uprostřed zůstávají některé kmeny stát, jen jsou zbavené větví. Jako by výbuch přišel shora.

Zřejmě šlo o asteroid

Právě chybějící kráter rozbíhá jednu z největších vědeckých detektivek 20. století. Objevují se desítky teorií od pádu komety přes asteroid až po výbuch přírodního plynu, antihmoty či dokonce havárii mimozemské lodi.

Většina odborníků se dnes přiklání k tomu, že nad tajgou explodoval kamenný asteroid o průměru přibližně 50 až 80 metrů, který se ve výšce několika kilometrů rozpadl při průletu atmosférou.

Takzvaný vzdušný výbuch vysvětluje ničivou tlakovou vlnu i skutečnost, že se nevytvořil klasický kráter.

Výpočty zveřejněné v posledních letech navíc ukazují, že slavné jezero Čeko pravděpodobně s katastrofou nesouvisí a není impaktním kráterem, jak se dříve předpokládalo.

Kosmický fragment chybí

Přesto Tunguzská událost stále nevydává všechna svá tajemství.

V roce 2025 přichází několik nových studií, které nacházejí v horninách z oblasti mikroskopické známky extrémních teplot a tlaků, roztavené minerály, deformovaný křemen i další stopy šokových procesů.

Část vědců tvrdí, že tyto nálezy naznačují, že některé úlomky tělesa mohly zasáhnout zemský povrch silněji, než předpokládají běžné modely vzdušného výbuchu.

Jiní odborníci však upozorňují, že hlavní scénář se nemění a dostupné důkazy stále nejlépe odpovídají explozi ve vzduchu bez vytvoření velkého kráteru. Spor pokračuje, protože přímý fragment kosmického tělesa dosud nikdo spolehlivě nenalezl.

A právě to činí Tunguzskou událost tak přitažlivou. Více než sto let po osudném ránu zůstává největší zaznamenaná kosmická exploze na Zemi zároveň jednou z jejích největších nevyřešených záhad.