Edgar Allan Poe leží na posteli a před očima se mu míhají naprosto šílené výjevy. Náhle spatří tři námořníky, kteří vraždí svého kamaráda, aby ho mohli sníst. „Už dost! Ať už to proboha skončí!“ vykřikne Poe a postaví se na nohy.
Děsivé výjevy tím však neukončí. Slavný spisovatel je proslulý svou zálibou v alkoholu a dost možná i v drogách. Je snad možné, že mu způsobují halucinace? Nebo má díky nim možnost spatřit věci budoucí?

Dojde i na kanibalismus
Velké mystérium dodnes visí nad Poeovým románem Příběhy Arthura Gordona Pyma z roku 1838. Spisovatel v něm vypravuje dobrodružný příběh o čtveřici mužů, kteří jsou po ztroskotání lodi nuceni uchýlit se kvůli nedostatku jídla ke kanibalismu.
Obětován je jistý Richard Parker. Nepochopitelným faktem však zůstává skutečnost, že se stejná událost odehraje o desítky let později! V roce 1884 ztroskotá uprostřed Atlantiku loď Mignonette se čtyřčlennou posádkou, mířící z Anglie do Austrálie.
Přeživší se nakonec rozhodnou k šokujícímu činu – zavraždí 17letého chlapce, jehož krev a vnitřní orgány jim umožní přežít. Jaké je jméno jejich nebohé oběti? Richard Parker!
Jak to, že Edgar Allan Poe popsal totožnou událost o 46 let dříve, než se opravdu stala?

Co nás ještě čeká?
„Tímto případem se zabývám dlouhodobě. Ten snědený muž totiž patřil do mé rodinné linie. A musím říct, že je to skutečně záhadné,“ říká britský publicista Craig Hamilton-Parker (*1954) a pokračuje: „Samozřejmě může jít o pouhou náhodnou shodu jmen.
Jenže co když byl Edgar Allan Poe nadán určitými mimosmyslovými schopnostmi, které mu umožnily vidět do budoucnosti?“ Nejde přitom o jediný případ, kdy se tvorba slavného spisovatele dotýká věcí budoucích.
V roce 1835 Poe například vydává povídku Bezpříkladná dobrodružství jistého Hanse Pfalla, která se zabývá cestou na Měsíc.
Předbíhá tak dokonce i francouzského spisovatele Julese Verna (1828–1905), jehož knihy Ze země na Měsíc a Okolo Měsíce z let 1865 a 1870 také údajně vykazují mnohé shody s „dobýváním luny“ z roku 1969. V díle Rozhovor Monose a Uny zase Poe líčí hrůzné následky civilizačního a technického pokroku pro životní prostředí, když vykresluje vznik obrovských kouřících velkoměst bez jakýchkoli známek přírody.
Něco takového se přitom podle mnohých badatelů naplňuje právě v současnosti. Opravdu může jít jenom o shodu okolností?