Raci, humři a jim příbuzné druhy. Oblíbená pochoutka lidí, z velké většiny pocházející z farem v Lousianě, kde jsou chováni. Odtud následně putují například do restaurací s mořskými plody a poté do našich žaludků.

Dnes jsou tito korýši v podstatě běžnou stravou po celém světě. Na Madagaskaru se ale humři nyní stávají také pány vodního biomu. Jak je to možné?

Viníky nejsou zmíněné restaurace, ale nezodpovědní chovatelé zbavující se nechtěných mazlíčků tím, že je vypouštějí do odpadních stok. Zde se tito korýši živí hnijícími zbytky a ve svém novém prostředí hledají způsoby jak přežít.

A právě proto se přibližně před třiceti lety u některých druhů humrů a raků objevila schopnost samoreprodukce.

Nejviditelněji se tento zvláštní úkaz objevuje právě na Madagaskaru. Ovšem ten není ojedinělou výjimkou, pozorován je také v Japonsku a některých evropských zemích. Zaznamenáni byli korýši, žijící celý život o samotě, kteří se přesto úspěšně množili.

Jak ale při takové situace postupovat dál? Ačkoliv se tento problém může jevit jako maličkost, tak už nyní můžeme na Madagaskaru pozorovat zásah těchto titěrných tvorů do místního ekosystému.

A právě vzhledem k nově nabytým reprodukčním schopnostem lze předpokládat, že se jejich vliv na místní faunu a flóru bude zvětšovat.

Je tedy načase začít tyto tvory drasticky hubit, nebo je lepší počkat a pokusit se najít způsob, jak pouze zamezit jejich samovolné reprodukci? A nebude pak už příliš pozdě?