Ve viktoriánské éře je v nekropoli Deir el-Bersha v hrobce vládce Djehutihotepa objevena nástěnná malba, na níž téměř 200 mužů táhne na saních obrovskou sochu a jeden z dělníků lije pod saně vodu.

„Egyptologové se dlouhou dobu domnívali, že jde pouze o očistný rituál, ovšem vysvětlení by mohlo mít těžiště zcela jinde,“ je přesvědčen profesor Daniel Bonn z Amsterdamské univerzity.

Právě lití vody pod saně má podle Bonna zredukovat tření pod nákladem a usnadnit tak jeho přepravu. Ovšem ani toto vysvětlení není přijato celou egyptologickou obcí, Egypťané prý neměli na výrobu saní potřebný materiál. Co tedy malba na stěně hrobky znamená?

Na stopě betonu

V 70. letech přichází francouzský vědec Joseph Davidovits s převratnou teorií. „To snad není možné, Velká pyramida byla vyrobena z umělého kamene,“ tvrdí Davidovits po svém zkoumání.

Bloky mají být odlévány přímo na místě stavby pyramid ze směsi vápence, jílu, vody a speciální sody. Takto vyrobený kámen prý není od přírodního téměř rozeznatelný.

I když je v budoucnu Davidovitsova teorie vědecky ověřena a najde své příznivce, jiní ji naprosto smetou ze stolu.

„Myšlenka, že byl použit beton, je nepravděpodobná a nepodložená,“ nenechá se zviklat bývalý generální tajemník Nejvyšší rady pro památky Egypta a známý popírač všech nových teorií Zahi Hawass.

Byl to zásah zvenčí?

Přes četné výzkumy a nespočet různých teorií, jak mohly být pyramidy postaveny, se vědci nedokážou shodnout. Ve vzduchu dokonce visí i otázka, zda za stavbou pyramid není mimozemská civilizace. Jak jinak si vysvětlit podivnou energii uvnitř pyramid?

„Žádný ze současných architektů by takovou stavbu nedokázal postavit, i kdyby měl k dispozici všechny technické vymoženosti světa,“ má jasno kontroverzní záhadolog Erich von Däniken.

Tutanchamon zabíjí tisíce let po smrti!

V únoru 1923 stojí Howard Carter před největším objevem svého života. Otevře hrobku faraona Tutanchamona (vládl asi 1333–1323 př. n. l.). Nadšení z velkolepého objevu ale záhy vystřídá ochromující strach.

Členům týmu, kteří probudili Tutanchamona z věčného spánku, se začnou dít podivné věci a někteří z nich dokonce přijdou o život.

„Určitě na ně Tutanchamon seslal smrtící kletbu,“ začne se šuškat mezi místními, když 5. dubna 1923 umírá Carterův mecenáš George Edward, 5. hrabě z Carnavonu, který si otevření hrobky nenechal ujít na následky štípnutí moskytem.

Během samotných výkopových prací umírá ještě několik dalších lidí. Sám Carter se dožije 66 let a lékař, který provede faraonovu pitvu, 75 let. Vědci jsou tedy vůči teorii o kletbě obezřetní, přesto ji úplně nezavrhují.

„Je dost možné, že se mohly některým zúčastněným stát osudné spory plísní, které se v Tutanchamonově hrobce rozmnožily,“ komentují egyptologové kletbu.