Úžasný objev profesora Mietheho! Využije Německo umělé zlato k zaplacení válečných reparací? To hlásají novinové titulky ve dvacátých letech minulého století.
A přestože se ukázalo, že německý fyzik se ve svých závěrech mýlil, lidé o přeměně jiného kovu ve zlato nepřestali snít ani nyní. Dočkají se někdy tyto naděje svého naplnění?
Myslíte si, že alchymisté usilující o výrobu zlata patří do dávné minulosti? Ani zdaleka! Ve dvacátém století se vyskytlo hned několik jedinců, kteří tvrdili, že se jim podařila přeměna jiného prvku ve zlato. Někteří přitom patřili k váženým osobnostem vědy.
V minulém století tyto snahy rozhodně neskončily. Něčeho podobného by rádi dosáhli i někteří současní výzkumníci. Proč se na cestu alchymistické transmutace, tedy přeměny, vydali i seriózní vědci? Stojí jejich touhy na reálném základě?
Zjištění, které změní budoucnost lidstva?
Německý profesor Adolf Miethe (1862 – 1927) proslul především jako fotochemik a průkopník fotografické techniky. Mimo jiné však tvrdil, že se mu podařilo vyrobit zlato. Jak k tomu došlo?
Roku 1924 zkoumá Miethe pomocí ultrafialového světla zbarvení minerálů. Používá při tom zvláštní lampu, v níž se odpařuje rtuť. Náhle však přestane fungovat a badatel zjistí, že se na elektrických kontaktech vytvořila zvláštní usazenina podobná sazím.
K profesorovu úžasu se navíc ukáže, že usazenina obsahuje stopy zlata! Kde se tam vzalo? Miethe je přesvědčený, že rtuť v lampě nemohla obsahovat příměsi jiného kovu. Experiment pak zkouší zopakovat a dostane stejný výsledek. Zmocní se ho euforie! Mohla by elektřina proudící lampou změnit rtuť ve zlato?
Podlehl omylu?
Zpráva o Mietheho přeměně rtuti v drahý kov obletí svět. Média spekulují o tom, že Německo začne vyrábět umělé zlato, aby splatilo své válečné druhy. Vědci si však zachovávají střízlivý odstup.
Německému badateli nakonec nabídne pomoc japonský fyzik Hantaro Nagaoka (1865 – 1950). Zopakuje Mietheho experimenty a dosáhne stejného výsledku jako on! Jestliže se dva uznávaní vědci shodli, jejich závěry musí být pravdivé, nebo ne?
„Domnívám se, že množství zlata by se zvýšilo tisícinásobně, pokud by se atomy rtuti ve vakuu ostřelovaly elektrony,“ přichází o rok později s odvážným tvrzením novodobý německý alchymista.
V nadšení z Mietheho objevu Němci budují laboratoře, které mají sloužit k výrobě zlata. Jenže ouha, očekávané výsledky se nedostaví. Co se zvrtlo? Po dvou letech vědci zjistí, že jejich německý kolega podlehl pochopitelnému omylu.
Elektronické vodiče a kovové součástky totiž v sobě obsahovaly nepatrné množství zlata, které se uvolnilo a vázalo se na rtuť. Byl Mietheho objev skutečně omylem? Nebo šlo o něco jiného?