Bylo to v roce 1934, když v Západní Virginii na jedné z procházek si paní Betty Webster Bishop všimla neobvyklého kamene. Vystupoval asi 1,5 metr nad povrch terénu a na ploché straně měl zcela neobvyklý vzor.

Paní Bety připomínal mřížku na výrobu vaflí a tak jej i pojmenovala jako „Vaflovou skálu“.

Nenechala si objev pro sebe a uvědomila o něm úřady. Nejprve o něj nebyl v podstatě zájem, ale později se vše změnilo a začal souboj hypotéz o způsobu vzniku tohoto plastického vzoru složeného z různých obdélníků, trojúhelníků a jiných pravidelných vzorů.

Nejprve vítězila hypotéza přírodního vzniku. Za pomoci vody, nánosu písku, pískovcového podlaží a vysokého tlaku měla vzniknout poněkud složitým procesem tato plastika.

V roce 1985 musel být bal-van vykopán a převezen na jiné místo, protože by jej pohltila budovaná přehrada, Po jeho vykopání se zjistilo, že celý balvan je podstatně větší, než se předpokládalo a tím větší i plastičtější je jeho vzorovaná část.

To poněkud oslabovalo myšlenku na přírodní vznik tak složitých a pravidelných obrazců.

Proto se začala formovat další myšlenka, jak vysvětlit vznik plastického vzoru v kameni. Na pomoc si jeho zastánci přizvali jakéhosi pravěkého ještěra. Jeho kůže se měla pod tlakem uhynulého zvířete obtisknout do pískovcového podlaží a vytvořit jakousi formu. Ta se měla později vyplnit křemenem.

Ovšem problematickým zůstává zdroj vysokého tlaku tak, aby forma mohla vzniknout v poměrně pevném podlaží. Hmotnost ještěra by zřejmě nestačila.

Konečně tedy přichází třetí hypotéza, spojovaná s návštěvou mimozemské civilizace. Mohlo by jít údajně o otisk jakési kovové části vesmírné lodi do pískovcového podlaží.

Z hlediska vzniku formy by této myšlence nejlépe vyhovovala, neboť velká hmotnost několika tunové vesmírné lodi by umožnila vznik formy v pevném podlaží.