Při šíření křesťanství věnovala katolická církev zvýšenou pozornost místům, kde se lidé „zuby nehty“ drželi pohanských obyčejů. Může být takovým místem i jihočeský Kájov?

Odborníci předpokládají, že Kájov patří k nejstarším poutním místům v Čechách. Ostatně, již samotný název obce nám mnohé napovídá. Jméno Kájov vychází ze slova „káti se“. O poustevníky a kajícníky tak v minulosti určitě nebyla v okolí Kájova nouze.

Stopy sv. Wolfganga

Na důkaz důležitosti tohoto místa zde král Přemysl Otakar II. zakládá cisterciácký klášter. Ještě dříve zde měl vzniknout jednoduchý dřevěný kostelík. Iniciátorem jeho stavby v desátém století nebyl nikdo jiný než svatý Wolfgang.

Údajné otisky jeho chodidel se stále nacházejí v nedaleké skále. Pojďme hlouběji do minulosti… Je pravděpodobné, že i v takzvaných pohanských časech zde bylo rušno.

Někteří badatelé předpokládají, že na místě současného kájovského kostela kdysi existovalo významné pohanské obětiště. Křesťanští misionáři to určitě dobře věděli, proto této lokalitě věnovali patřičnou péči. Existenci pohanského obětiště dosvědčují i církevní spisy.

Keltské osídlení

Záhadná energie, kterou zde někteří pociťují, nemusí tak nutně vyvěrat pouze z dlouhých mariánských tradic. Může totiž souviset i s dávnými keltskými rituály. Přítomnost Keltů dokládají archeologické nálezy, například keltská hrnčířská pec. Spiritualita místa vychází i z prastarého sídliště doby bronzové a železné.

Příklad jihočeského Kájova potvrzuje, že místa zázraků a tradic katolické víry mají neviditelné základy předkřesťanském období, o jehož rituálech toho stále víme jen málo.