Pouliční kamery sledují každý roh, jsou schopny přečíst tváře lidí a odhadnout jejich chování. Ulice a veřejné prostory jsou tak pod neustálým dohledem. Co vše kamery dovedou a jak vlastně fungují?

Veškeré nové technologie se neustále vyvíjejí, nejinak je tomu i u kamerových systémů. Ty dnes nezaznamenávají pouze pohyb osob, ale jsou schopné detekovat tváře, a to i v davu a v reálném čase.

Jsou kamery, které díky umělé inteligenci (AI) dokážou předpovídat chování sledovaných jedinců. Kamery, které jsou umístěny v ulicích, vidí ve tmě, můžou být vybaveny termo viděním a reagují na sebemenší pohyb. Navozují však pocit bezpečí?

Znamená více kamer větší bezpečí?

V posledních letech počet kamer v jednotlivých městech stoupá, jedním z důvodů je strach z terorismu. Nestačí však pouze zvýšit počet, také je důležité nahradit zastaralé technologie na analogové bázi. Např.

pražský integrovaný bezpečnostní systém, pokrývající několik tisíc sledovacích zařízení, zahrnuje nejen pouliční kamery, ale také ty instalované ve stanicích metra a podzemních vestibulech.

Kamery v hlavním městě však nestřeží pouze křižovatky a riziková místa, jakými jsou parkoviště na okrajích, jejich „oko“ je zaměřeno také na památky, např. na Karlův most.

Čína jako kamerová velmoc

Politický režim v Čínské lidové republice si zakládá na tom, aby měl stoprocentní přehled nad děním v zemi. Není se tak čemu divit, že Čína chce mít největší a nejsofistikovanější kamerový systém na světě.

V současné době má nainstalováno přibližně 180 milionů sledovacích zařízení a plánuje neustálé zvyšování počtu kamer, a to v řádech dalších milionů.

Většina veřejných kamer disponuje AI, a to včetně rozpoznávání obličeje. Dokážou tak odhadnout věk, pohlaví a etnickou skupinu sledované osoby. Využívaný software umí zachycený obličej přiřadit ke konkrétnímu jedinci v registru občanů, tj.

ke každému, kdo v Číně vlastní průkaz totožnosti. Otázkou zůstává, zda takto rozsáhlý sledovací systém slouží opravdu jen k zajištění bezpečnosti obyvatel.