Památka zesnulým, neboli lidově Dušičky, je v našich končinách vnímána jako tichá vzpomínka na ty, kteří nás navždy opustili. Ale jak se říká: „Jiný kraj – jiný mrav“ může mít ve světě i zcela jinou a pro nás děsivou podobu.

V indonéské oblasti Toraja uctívají památku zesnulých pod názvem Ma´nene´což doslova znamená „Procházka s mrtvými“.

Ona to také v podstatě taková procházka je. Každé 3 roky se sejde celá velká rodina, otevřou hroby a své pozůstalé z nich vyjmou, pečlivě očistí a převléknou do nových šatů.

Usnadňuje jim to fakt, že jako hroby slouží suché jeskyně a mrtvým jsou před pohřbení vyjímány vnitřnosti, aby se co nejvíce zabránilo rozkladu.

https://www.youtube.com/watch?v=t8knaY1WkTw

Celý tento obřad je pojímán jako velice radostný, neboť se opět shledávají se svými nejbližšími, promenádují s nimi vesnicí a doufají, že se jim dostane požehnání dobré úrody na polích.

Jde o starý zvyk a věří, že smrt je jen krátkou zastávkou na dlouhé cestě člověka. Proto je samotná smrt a ani setkání s mrtvými neděsí.