Stále je to ikona historie automobilového průmyslu. V letech 1938-2003 bylo vyrobeno přes 21 milionů kusů tohoto malého rodinného auta. Počátky Volkswagenu Typu 1 – legendárního Brouka musíme hledat na počátku 30. let dvacátého století.
Existují spekulace, že na jeho designu se podílel sám vůdce třetí říše Adolf Hitler. Co o tom víme?
Není sportu o tom, že o vývoji a výrobě lidového vozu rozhodl právě Hitler. Mělo to být ideální vozidlo pro nově budovanou síť německých dálnic. Mohl však Hitler zasáhnout i do designu tohoto automobilu?
Vůdce-designér
Hitler se v jistém směru považoval za umělce. Ostatně, nebylo mu upřeno ani kreslířské nadání. Nebyl také pouhým „manažerem“, ale rád se zabýval i detaily – architektury, zbraní i automobilů.
Zároveň byl velkým automobilovým nadšencem, pro kterého byla mobilita německého obyvatelstva i zajímavou politickou výzvou. Uvádí se, že VW Typ 1 začal vyvíjet německý inženýr Ferdinand Porsche a jím vedená designerská kancelář.
Pokud by však Hitler chtěl prosadit konkrétní podobu automobilu, jistě by se mu to podařilo. Nese přívětivý design lidového volkswagenu rukopis jednoho z největších zločinců historie?
Uvádí se, že někdy v letních měsících roku 1935 měl Hitler sedět v jedné mnichovské restauraci a na kus papíru načrtnout skicu, ve které se již zřetelně rýsovala podoba VW Typ 1, pozdějšího VW Brouk.
Lidové auto
Údajná Hitlerova skica se pravidelně objevuje. Její pravost má samozřejmě svoje příznivce i odpůrce. Skeptické hlasy namítají, že podoba budoucího slavného Brouka vyplynula i z mnoha dalších snah navrhnout lidové auto.
Přesto zde stále dominuje dvojice Hitler-Porsche, které jsou připisovány nezaměnitelné rysy přijíždějící automobilové legendy.
V záhadách kolem designu Brouka je zmíněno i jméno Josefa Ganze (1898-1967), židovsko-německého automobilového konstruktéra, který se nadchl pro myšlenku malého lidového vozu již v roce 1927. Přisvojil si Hitler podstatnou podobu původního Genzova návrhu?
Až kolem vás někdy projede nějaký naleštěný a opečovávaný Volkswagen Brouk, může to být i okamžik, kdy si vzpomenete nejen na bezstarostná léta hnutí hippies, ale i na krutou ironii nejtemnějších časů dvacátého století.