Jeden z nejdramatičtějších příběhů o posedlosti a exorcismu se odehrává v roce 1949. Obětí démonů je asi 14letý chlapec, který se pomocí spiritistické tabulky pokusit kontaktovat zemřelou tetu. Provedeno bylo 30 vymítacích rituálů, během nichž bylo zraněno několik duchovních.

V polovině roku 1949 několik novin otiskuje zprávu o dramatickém exorcismu posedlého asi čtrnáctiletého chlapce. Autorem těchto zpráv je údajný bývalý pastor postižené rodiny Luther Miles Schulze. Identita posedlého chlapce nebyla nikdy odhalena.

Je uváděn pod různými pseudonymy, nejčastěji jako Roland Doe či Robbie Mannheim, čímž se prý církev snaží utajit jeho skutečnou identitu a ochránit tak jeho soukromí. Tato clona však také komukoliv znesnadňuje ověřit autenticitu daného příběhu.

Jiní ovšem tvrdí, že celá událost má řadu důvěryhodných svědků. Samotnému exorcismu mělo přihlížet 48 lidí, z toho devět jezuitských kněží. Exorcismus trval několik týdnů, během nichž byl vymítací rituál proveden celkem třicetkrát, a několik duchovních bylo zraněno.

Nemocnicí, kde se vše odehrálo, se prý nesl pach síry a pláč připomínající nářek raněného zvířete. Vše přitom bylo jen završením mrazivého příběhu, který se začal rozvíjet už o několik let dříve. Čím to celé odstartovalo?

TETA SPIRITISTKA

Chlapec údajně pocházel z luteránské rodiny s německými kořeny, narodil se kolem roku 1935 a dětství prožíval v americkém Marylandu. Byl to jedináček, a tak mu společnost většinu času dělali jen dospělí příbuzní, z nichž si nejvíce oblíbil svou tetu Harriet, která byla nadšenou spiritistkou.

Právě ona naučila Rolanda zacházet se spiritistickou tabulkou Ouija. Rádi si prý hráli s tabulkou, na kterou psali své vlastní tajné znaky. Jejich pouto ovšem bylo přerušeno tragédií. Teta Harriet onemocněla a zemřela.

Brzy poté se kolem chlapce začaly odehrávat strašidelné jevy. Že by se na něj upnul duch mrtvé tety? Vše spíš nápadně připomíná řádění poltergeista. V přítomnosti chlapce se ozývají podivné zvuky jako kroky, kapající voda, škrábání a brzy také vzduchem začnou létat různé objekty.

Tyto neviditelné síly se soustřeďují zejména na náboženské předměty, jako jsou sošky, kříže a náboženské obrazy.

POSEDLOST SKRZE TABULKU

Netrvá dlouho a paranormální síly se obrátí proti samotnému Rolandovi. Na jeho těle se objevují škrábance či nápisy vyryté neviditelnými drápy, jindy se prý zase celý pokroucený bolestí vznáší ve vzduchu!

Začíná být zřejmé, že nejde o ducha zemřelé tety ani o poltergeista, ale o případ démonické posedlosti! Chlapec má totiž zřejmý odpor k náboženským předmětům, navíc upadá do transů, v nichž mluví podivným hrdelním hlasem a často i cizím jazykem, který nemůže znát.

Jeho stav je natolik závažný, že musí být převezen do nemocnice, kde za přítomnosti několika kněží probíhá exorcismus. Po několika týdnech duchovní sklízejí úspěch. Chlapec je ze zajetí temných sil konečně osvobozen a dál žije normálním životem.

O tom, co jevy vyvolalo, se však spekuluje ještě dlouhá desetiletí. Často převažuje názor, že za vším stály právě kratochvíle trávené nad ouija tabulkou. Možné také je, že se chlapec svou tetu pokoušel pomocí této tabulky kontaktovat, čímž nechtěně otevřel pomyslné dveře pro démony. Přivodil si Roland posednutí sám, nebo v tom nějak figuruje i jeho zesnulá teta?

JE TO VÝMYSL?

K celému případu mají co říct také skeptikové, kteří se domnívají, že Luther Miles Schulze příběh chlapce převyprávěl poněkud zveličeně. Jisti si nejsou ani tím, zda jsou jevy, k nimž v jeho blízkosti mělo docházet, autentické.

„Nic z toho nebylo nad schopnosti teenagera. Záchvaty vzteku, trans, hýbání nábytku, házení předmětů, automatické psaní, povrchové škrábance a jiné jevy jsou věci, které může provést kdokoliv v Rollandově věku,“ prohlašuje prominentní americký skeptik a vyšetřovatel paranormálních jevů Joe Nickell (*1944).

Chlapec si prý tímto chováním po smrti tety, která se mu jako jediná pečlivě věnovala, mohl vynucovat pozornost. Šlo tedy o skutečné posednutí, či spíše o projevy chlapcovy nemocné duše?