Mágové z Východu přinesli do Betléma právě narozenému Spasiteli jako jeden ze vzácných darů myrhu. Myrha prý představuje spojnici mezi duší, citem a duchem člověka. Údajně čistí tělo i duši a uvolňuje nás.

Již ve starověku byla myrha velice ceněna a její hodnota byla často větší než její hmotnost ve zlatě…

Legenda praví…

Pojmenování „myrha“ je řeckého původu. Podle pověsti se dívka jménem Myrrha, dcera kyperského krále Kinyra, zamilovala do svého otce a nevědomky jej přiměla k incestu.

Když to otec zjistil, chtěl dceru zabít, ona však uprchla, ale kajícně požádala bohy o potrestání. Byla tak proměněna v myrhovník. Dodnes z něj kapou její slzy – myrha.

Nejdůležitější starověké vykuřovadlo

Ve starověku byly různé druhy myrhovníku nejdůležitějším vykuřovadlem. Myrha zastávala důležitou úlohu i v řeckém obětním rituálu. Vykuřována byla například v Apollónově chrámu v Milétu.

V řeckých Delfách pak byla myrha spolu s vavřínem a blínem jedním z nejdůležitějších Pýthiiných vykuřovadel. Velmi zajímavá je pak skutečnost, že ačkoli myrha při vykuřování nemá téměř žádné aroma, dokázala si získat až posvátnou úctu.

Léčivý prostředek

Ve starověkém Egyptě byla myrha hojně využívána při balzamování mumií.

V indické medicíně byla zase považována za nejznámější a údajně rovněž i nejpoužívanější substanci pro léčení tělesných poruch, ke zpomalování procesu stárnutí a za účelem omlazení těla i ducha.

Myrha prý úspěšně urychlovala též i hojení ran, pomáhala při léčbě boláků, tišila bolest a doporučovala se také proti depresím.