S nevěřícným údivem hledí obyvatelé Jeruzaléma za hradby. Namísto hrůzu nahánějící armády, která zde tábořila dlouhé měsíce, totiž před branami vidí tisíce mrtvol. „To anděl smrti vstal a rozepjal svá křídla,“ veršuje anglický básník lord Gordon Byron.

Podle legendy měl město spasit okřídlený démon. Nezachránilo ho ale něco úplně jiného?

Před judského krále Ezechiáše (asi 741–687 př. n. l.) předstupuje udýchaný posel. „Mám špatné zprávy, můj pane,“ říká a ztěžka popadá dech. „Do země vtrhla asyrská armáda,“ dodá po chvíli. Ezechiáš není nijak překvapený. Něco takového musel očekávat.

Roku 705 př. n. l. se totiž rozhodl přestat platit tribut asyrské říši. Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. Asyrský král Sinacherib (asi 745–681 př. n. l.) sešikuje armádu a záhy s ní zamíří do dnešního Izraele.

Zde nejprve dobude město Lachiš a poté přikročí k obléhání Jeruzaléma. „Zachránit nás může jen zázrak,“ myslí si řada obyvatel. V judském hlavním městě totiž žije okolo 100 tisíc lidí, Sinacheribovo vojsko ovšem čítá dvakrát tolik mužů…

Pomáhá jim tajný tunel

K Jeruzalému se blíží asyrský posel, zvaný rabšake. „Nenechte se Ezechiášem oklamat. Neexistuje žádný bůh, který by vás před námi mohl ochránit,“ začne vykřikovat, když dorazí až k hradbám.

Judský král totiž lidi uklidňuje tvrzením, že nad městem drží ochrannou ruku sám Jehova, s nímž je údajně v kontaktu. Rabšake hlásá pravý opak, podlomit morálku Izraelitů se mu ovšem nepovede. Ti si zatím vedou víc než dobře.

Je tomu tak zejména díky novým hradbám, které nechal judský král postavit o pár let dříve, a také tajnému tunelu, jímž do města proudí voda. Sinacheribovi dochází trpělivost.

Svého soka proto vyzve, aby se vzdal a Jeruzalém ušetřil od zničení, to ale Ezechiáš odmítne.

Nevídaný masakr

Obyvatelé Jeruzaléma se s obavami probouzejí do nového rána. Každým dnem očekávají velký asyrský útok. Na ten ovšem nedojde. Když se za jednoho rozbřesku roku 701 př. n. l.

vojáci na hradbách zadívají do nepřátelského ležení, spatří v něm velké množství mrtvol. „V noci vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře 185 tisíc mužů,“ stojí v Bibli. Král Sinacherib proto se zbytkem vojska odtáhne a vrátí se do Ninive.

Podle jiných zdrojů však za masakr mohlo ještě děsivější stvoření – démon smrti. Myslí si to alespoň badatel Isaac Kalimi (*1952).

Myši, mor nebo faraon?

Záhadným vítězstvím Ezechiáše nad asyrským králem se ve svých slavných Dějinách zabývá také antický historik Herodotos (484–425 př. n. l.).

„Protivníky zaplavilo v noci množství polních myší, které jim rozhryzaly toulce, luky a držadla štítů, takže druhý den beze zbraní utekli a mnoho jich padlo,“ uvádí otec dějepisu.

Soudobí vědci z toho dovozují, že hlodavci do Sinacheribova tábora zavlekli nějakou smrtící nemoc. Mohlo jít o septický nebo dýmějový mor. Nabízí se ovšem ještě jiné vysvětlení. Ezechiáš přestal Asyřanům platit tribut, protože si našel nového mocného spojence.

Byl jím Egypt. Oním andělem smrti, který na Sinacheriba v noci udeřil, tak ve skutečnosti mohl být faraon se svou obří armádou…

Míval vidění

Po skráních zhruba čtyřicetiletého Ezechiáše stékají krůpěje potu. Judský král je vážně nemocný. Krátce po obléhání Jeruzaléma ho na lůžko upoutá neznámá choroba. Už od dětství přitom Ezechiáš mívá vidění.

V jednom prý zjistil, že pokud zplodí syna, půjde o špatného člověka. Rozhodl se proto být bezdětný, což je ovšem v rozporu s Talmudem. Během nemoci se Ezechiášovi údajně opět zjeví bůh a nařídí mu, aby to napravil.

Král souhlasí a jako mávnutím kouzelného proutku se uzdraví. Nedlouho poté přivede na svět syna Menaše.