Mezi jeho nejzdařilejší díla patří Okresní město, Hostinec u Kamenného stolu nebo Bylo nás pět – půvabná kniha reflektující zážitky na vlastní dětství. Osud spisovatele Karla Poláčka (1892 – 1945) završil transport do německého vyhlazovacího tábora.

Karel Poláček byl červenci 1943 deportován do židovského ghetta v Terezíně, kde byl v říjnu 1944 zařazen do transportu do koncentračního tábora Osvětim. Podle původních předpokladů měl být zavražděn právě v tamních plynových komorách brzy po svém příjezdu.

Po válce se objevilo očité svědectví, které potvrzovalo špatný Poláčkův zdravotní stav již při příjezdu do tábora. Bylo tak i pravděpodobné, že spisovatel nebyl – při úvodní selekci na železniční rampě v Osvětimi – uznán jako práceschopný.

Přežil Osvětim

Až desítky let po skončení druhé světové války se podařilo rozkrýt poslední měsíce jeho života. Karel Poláček nezemřel v plynových komorách v Osvětimi.

Byl dokonce zařazen do dalšího transportu z Osvětimi do pobočného tábora Hindenburg (nynější polské město Zabrze), kde bylo vyráběno střelivo a ruční granáty. V tomto táboře měl Poláček napsat i divadelní hru, kterou tajně nastudovali tamní vězni. Potvrdilo to svědectví slovenské vězenkyně.

Pochod smrti

V lednu 1945 byl Karel Poláček vybrán pro pochod smrti, kterým se měli vězňové přesunout do dalšího koncentračního tábora Gleiwitz (dnešní polské Gliwice). Zde se jeho stopa definitivně ztrácí. Není jisté, za jakých okolností Karel Poláček zemřel.

Zda to bylo následkem útrap pochodu smrti při samotném transportu či v táboře Gleiwitz. Jeho ostatky jsou pochovány v hromadném hrobě na Ústředním hřbitově v Gliwicích.

Datum Poláčkova úmrtí – 21. ledna 1945 – je totožné s datem vstupní selekce v táboře Gleiwitz, když pochod smrti dosáhl táborových bran.