Historie kresby ožila v roce 1933. Tehdy skupina francouzských koloniálních vojáků pronikla na náhorní planinu Tassíli na jihovýchodě Alžírska. Mezi skalními stěnami pustých roklí narazili na celou řadu kreseb zvířat jako jsou žirafy, sloni, nosorožci a další.

Ovšem, taková zvířata už zde dávno nežila. A nebyla to jen zvířata, ale i jakési bytosti částečně se podobající.

NÁLEZ STARÉ MALBY

Až v roce 1956 se do těchto míst vypravil se svou expedicí známý expert Henri Lhote z pařížského Antropologického muzea. A nálezy stovek kreseb všem přímo vyrazil dech. A co teprve, když poblíž svého tábora našli další mimořádnou kresbu.

Asi po čtrnácti dnech nalezli přímo obrovskou kresbu. Protože byla nakreslena na zakřivené stěně, zůstala dlouho neobjevena. Výška kresby dosahuje asi šesti metrů. Navíc byla umístěna pod skalním převisem, takže hlava postavy byla zobrazena na jeho stropě. Spodní část postavy již byla poněkud poškozena.

Na první pohled je zřejmé, že kresba nezobrazuje normální lidskou hlavu, ale spíše nějaký skafandr s průduchy a průzory. Tedy buď oblek potápěče, nebo kosmonauta.

Henri Lhote si tuto postavu nazval „Velkým marťanským bohem“. Spíše alegoricky, nebo sám prý odmítal výskyt mimozemšťanů na naší planetě.

CO TATO POSTAVA PŘEDSTAVUJE?

Lhote se podle svých slov domníval, že jde o představu místních pastevců nějakého božstva. Ti zde mohli žít tak před 8 až 10 tisíci lety, dokud Sahara byla zelenou oázou, než se potom proměnila v poušť.

V souvislosti s množstvím okolních kreseb byl ještě schopen připustit nějakou souvislost s bájnou Atlantidou, nikoliv však s vesmírem.

Zato pro celou řadu spisovatelů a vědeckofantastických teoretiků to byl neobyčejně cenný nález dokazující dávnou přítomnost mimozemšťanů na Zemi. Napomohlo tomu i jméno této malby.

Byl to například Mates Agrest či Alexandr Kazancev, ale také český spisovatel Ludvík Souček.

Ale ke kosmické variantě se také připojil i Erich von Daniken, který to považoval za významnou podporu jeho vize návštěv z kosmu.

Je pochopitelné, že možných hypotéz byla celá řada. Od zpodobnění starého šamana v obřadním obleku, až po znázornění lovce pštrosů, který si k jejich oklamání nasadil skořápku vejce na hlavu.

NAVŽDY ZTRACENO?

Bohužel prý výzkumné metody Henryho Lhota nebyly prý příliš citlivé, takže se artefakt do současnosti nezachoval. Ale jistě existuje po světě řada jiných obrazů nejrůznějších postav s podobnými či ještě výraznějšími prvky.

Velký marťanský bůh tak zatím zůstává určitým obrázkem v mozaice důkazů o lidském, božském nebo mimozemském původu některých našich předků. Záleželo na fantazii starodávného malíře, co si pod svým výtvarem představoval.