Znojmo nad kaňonem řeky Dyje bylo budováno jako vojenská pevnost s opevněním a městskými obrannými branami. Především ve 14. Století se budovaly dlážděné ulice a kamenné domy. Pod nimi vznikaly hospodářské sklepy pro uchování úrody.

Během neklidných dob častých válek se postupně tyto podzemní prostory budovaly až ve čtyřech podlažích a vzájemně se na různých úrovních pospojovaly.

Znojmo bylo bohaté město s úrodou vína a leželo na významné obchodní cestě, takže pro uložení úrody i zboží obchodníků byly sklepní prostory velmi výhodné. Velký význam pro město měl i tzv. jezuitský vodovod, který zásoboval město pitnou vodou. V podzemí byla voda jímána systémem studní, spojených odvodňovací štolou.

Pro případ ohrožení nepřátelským vojskem byli měšťané připraveni žít v podzemí. Spletité chodby v několika podlažích, vzájemně horizontálně i vertikálně propojených, byly pro nepřátelské vojáky smrtelnou pastí.

Délka chodeb se odhaduje na 27 km, takže nepřátelé neměli šanci se města trvale zmocnit. Protože obyvatelé měly podzemní ohniště propojena s komíny domů, vyvolávala i tato skutečnost děs. Domy byly prázdné, ale z komínů se kouřilo.

Není divu, že „město duchů“ raději nepřátelé opouštěli. Kromě zbloudilých vojáků v podzemí však podzemní prostory sloužily i jiným účelům, například pod radnicí byla středověká mučírna s kobkami vězení, kde nejeden nešťastník zahynul.

Proto i dnes v odlehlých chodbách obrovského labyrintu či v důmyslných propadlištích se ozývá občas děsivé kvílení, je možné tam potkat postavu ducha, ale najdou se i kostry.

Z celkem asi 27 km chodem je dnes jako prohlídková trasa přístupný necelý kilometr. I tak tento úsek dává poznat hrůzu podzemí. Vždyť několik zbloudilých návštěvníků po prožité hrůze skončilo v blázinci.